Pedofilie

Když se členové naší redakce minulý rok účastnili pochodu Prague Pride, potkali v jeho rámci také nenápadného mladého muže, rozdávajícího osvětové letáčky o pedofilii…

Protože o tomto tématu mnoho nevíme, napadlo nás onoho člověka oslovit přes internet a pořídit s ním rozhovor. Díky tomu máte nyní možnost dozvědět se řadu zajímavých informací jako například to, že převážnou většinu pohlavního zneužívání vůbec nepáchají pedofilně orientovaní jedinci, ale lidé z tzv. „normální“ majority.

Aby nedošlo k nějakému zkreslení, je potřeba zdůraznit, že lidé sdružení v Československé pedofilní komunitě (ČEPEK) žádným způsobem neusilují o legalizaci sexuálních aktivit s dětmi a naopak sami vystupují proti pohlavnímu zneužívání a proti dětské pornografii. Hlavním cílem tohoto uskupení je společenská osvěta, šíření informací a poskytování podpory pedofilně orientovaným osobám, aby se dokázali se svojí sexualitou vnitřně smířit bez překračování zákonů a společenských norem.

Redakce webu Transsexualita.cz považuje tuto iniciativu za velice prospěšnou a plně podporuje právo této části pedofilně orientované menšiny (tedy té, která se nedopouští závadného jednání) na její lidskou důstojnost a společenskou integraci.

Naše redakce zároveň vyslovuje podporu snaze komunity ČEPEK o její oficiální účast na festivalu Prague Pride 2015…

Zde vám předkládáme slíbený rozhovor:

Když jsem vás potkala na Letné s letáky, působil jste trochu nervózně, rychle jste kmital z jednoho místa na druhé. Nebál jste se rozdávat letáky s takto ožehavým tématem? S jakými jste se vůbec setkal reakcemi?

Nervozita se na mě určitě projevovala, nakonec i docela oprávněně, vzhledem k tomu, jak pro mě a další dvě osoby, která nám „kryly záda“ účast skončila – zadržením a předvedením na policejním stanici. Na Letné se na mě také začala projevovat únava hlasivek z neustálého „podpořte sexuální menšiny“ nebo „můžu Vám nabídnout letáček“, každou chvíli jsem se chodil napít.

Jisté napětí a strach jsem určitě cítil, v jistých chvílích více, v jiných méně. Ale s tím jsem do toho šel. Reakce byly různé, od pozitivních („hele, to jsou ti pedofilové“), které se nám dostalo od Logosu – LGBTQ křesťanů, kteří se pro naši účast vyjádřili již minulý rok, k těm spíše negativním (roztrhání a zahození letáčku). Opravdu negativně reagovali pouze kriminalisté, kteří mě a další dvě osoby z týmu lidí, který tam byl s námi ale aktivně se neúčastnil (z toho jednu proto, že neměla průkaz totožnosti) zadrželi a předvedli na policejní stanici za účelem podání vysvětlení. Byl jsem podezřelý z podněcování trestného činu pouze proto, že jsem rozdával letáček s informacemi o pedofilii.

Před rokem se pokus o zapojení pedofilně orientované komunity setkal ze strany LGBT komunity a organizátorů s řadou odmítavých reakcí. (Hlavním důvodem je zřejmě historicky nedávné a bohužel velmi časté zaměňování pedofilní a homosexuální orientace.) Můžete v tomto směru porovnat loňský rok s tím letošním a přiblížit nám pozadí vaší kampaně? Jaký byl ohlas médií?

Naše účast na Pridu tento a minulý rok je značně odlišná. Minulý rok jsme se účastnili skrytě s transparentem s nápisem „Nejen homosexuálové procházejí coming outem a odkazem na stránky nejenhomo.cz. Podobného formátu byl i letáček. Že se jedná o účast pedofilní komunity se lidé dozvěděli z médií, nebo při návštěvě stránky. Také forma ohlášení naší účasti byla velmi rozdílná, minulý rok k ní došlo osobně před kamerami ČT při natáčení dokumentu Danielův život. Odmítavé reakce se objevily především zpětně prostřednictvím některých médií.

Tento rok proběhla otevřená účast – už z letáčku bylo patrné, že jsme členové pedofilní komunity. Náš záměr se účastnit jsem s vedením Pridu diskutovat dlouho dopředu. Snažil jsem o jistou formu spolupráce, třeba o uspořádání přednášky o pedofilii, aby byla naše účast dobře pochopena a také abychom vysvětlili, že spojování homosexuality s pedofilii nemá žádné relevantní pozadí a jedná se jen o pokus o diskreditaci. Vedení Pridu se však vyjádřilo ve smyslu, že naše otevřená účast není žádaná. Vyjádřili se tak i přes to, že tím popírají své stanovy, kde např. stojí, že cílem je „podpora, propagace a prosazování tolerantní občanské společnosti a rovnosti příležitostí“ a „pojmenovávání projevů a odstraňování příčin diskriminace z důvodu sexuální orientace“. To jsou body, se kterými se ztotožňuje i ČEPEK.

Když bych měl srovnat mediální ohlas, ten první rok měl ohlas větší. Ale i účast tento rok má ohlas v podobě několika vesměs pozitivně laděných příspěvků na blog, nabídnutí spolupráce při šíření naší myšlenky a také realizace tohoto rozhovoru.

Jak je to vlastně v zahraničí? Je na tamních pochodech Pride účast abstinujících pedofilně orientovaných osob běžná?

Otevřená účast pedofilně orientovaných osob na pochodech Pride rozhodně běžná není, když jsem o ní psal blog na jednom mezinárodním fóru pro pedofilně orientované osoby, způsobila veliké překvapení. Je možné, že se jedná o první účast komunity typu ČEPEK na pochodu Pride vůbec. Komunitou typu ČEPEK (Československá pedofilní komunita) myslím komunitu, která není pro legalizaci sexuálního styku s dětmi.

Plánujete účast vaší komunity i pro rok 2015 a jakou formou?

Na to je ještě času dost, ale jsem pro, abychom se jako komunita znovu účastnili. Forma bude opět záležet na domluvě, ale účast spojená s letáčky je dostačující. Určitě ale nebudu vzdávat snahy o spolupráci se spolkem organizujícím Prague Pride, například prostřednictvím přednášky o pedofilii..

Abstinující pedofilně orientovaná komunita se v posledních letech aktivizuje a snaží se zviditelnit. Jaké jsou její dlouhodobé cíle? Jak vůbec funguje spolupráce s lékaři, sexuology, podporují vás?

Náš cíl číslo jedna je poskytnutí informací především mladým lidem, kteří si začínají uvědomovat, že je přitahují děti a mladiství. Poskytujeme prostor, kde se dostanou k chybějícím informacím, můžou mluvit o svých starostech, přečíst si zkušenosti ostatních, mají možnost zeptat se odborníků z oblasti sexuologie, kteří nás podporují, a najít si přátele. V naléhavých případech můžeme těmto lidem pomoci domluvit i návštěvu u sexuologa. Chceme jim pomoci přijmout svojí preferenci a motivovat je k tomu, aby se vyhnuli případným problémům a obecně žili lepší život.

Druhý cíl je již zmíněná osvětová činnost. Pojmy jako „pedofilie“ nebo „pedofil“ jsou totiž ve společnosti stále zaměňovány se sexuálním zneužíváním děti, popřípadě s jinou trestnou činností. Snažíme se o šíření správného významu pojmu pedofilie, jak byl vnímán ve svém původním významu. Členové ČEPEKu se účastní vědeckých konferencí, reagují na média, když dojde k nevhodnému použití zmíněných pojmů, poskytují rozhovory či se účastní natáčení dokumentů, televizních a rozhlasových relací.

Podle mě funguje naše spolupráce s odborníky velmi dobře. Nikdy vše není stoprocentní, ale mnoho kapacit se k činnosti ČEPEKu staví velmi pozitivně. V naší poradně figurují tři sexuologové, MUDr. Antonín Brzek, MUDr. Danica Caisová, MUDr. Želmíra Herrová a jeden psycholog, Mgr. Milan Duzbaba. Pozitivně se o nás mediálně vyjádřil např. i profesor Petr Weiss v pořadu HydePark. Mimo tyto odborníky ale máme pozitivní reakce i od mnoha dalších, především díky vědeckým konferencím, kterých se účastní náš externí podporovatel, Mgr. Karel Žák, který napsal velmi kvalitní bakalářskou a diplomovou práci na téma pedofilie a který upozorňuje na nedostatečnou preventivní práci s pedofilně orientovanými osobami. Na základě pozitivních ohlasů je pravidelně zván na sexuologické konference a při prezentaci svých příspěvků ho doprovází vybraný člen komunity. Z poslední doby se nám dostalo podpory např. od Mgr. Martina Fafejty, sociologa, který se s námi účastnil pochodu Pride a během naší účasti prováděl průzkum metodou zúčastněného pozorování a o účasti na Pridu napsal příspěvek na svůj blog.

Samotný termín pedofilní orientace představuje silně negativní konotace. Neuvažuje vaše komunita o terminologické změně?

O tom rozhodně neuvažujeme. Snažíme se o to, aby tento pojem byl vykládán v jeho skutečném významu. Pedofilie znamená erotická přitažlivost k dětem. Označení pochází z řeckého slova paidofilia = láska k dětem. V médiích běžný výklad slova „pedofilie“ jako „trestný čin zneužívání dětí“ je nesprávný a snažíme se na to aktivně upozorňovat. Je poměrně nepříjemné tento pojem slyšet v takto negativním kontextu, mnohým pak činí obtíže si svoji orientaci přiznat a natož se s ní někomu svěřit. Taková démonizace rozhodně není nikomu ku prospěchu ale změna terminologie z naší strany není řešením, už jenom proto, že by se všude mimo naší komunitu mluvilo stále o pedofilii.

Je pedofilní orientace skutečně vrozená? Nejedná se spíše o nějakou poruchu osobnostního vývoje, s níž by se dalo pracovat? Jsou v tomto názory odborníku jednotné?

Převažujícím názorem je, že pedofilní orientace je vrozená. Mimo tento názor existují i jiné, např., že pedofilní orientace a jiné odchylky sexuální preference způsobuje prostředí, ve kterém člověk vyrůstá a to, co v dětství prožívá. Také může jít o kombinaci zmíněných názorů. Ať už je to jakkoli, pracovat se svoji sexualitou jde, ať už je jakákoli. V případě pedofilní inklinace jde především o vhodném chování k dětem a snaze svoji sexualitu usměrnit jinam, než k sexuálnímu kontaktu s dítětem. Projevy sexuality jsou také často závislé na tom, jak je na tom člověk psychicky. Vyrovnaný člověk podle mě nemá potřebu k trestné činnosti.

Z teoretického pohledu na věc, pedofilie i jakákoli jiná parafilie je poruchou pouze v tom případě, pokud způsobuje svému nositeli distres a osobní či sociální problémy. Pokud ji daná osoba přijala a smířila se s ní, o poruchu nejde.

Dá se pedofilně orientovaná komunita alespoň přibližně statisticky popsat? Jaký je poměr pedofilně orientovaných mužů a žen, jaké je rozdělení podle sexuální orientace?

Pedofilně orientovaná komunita se obecně těžko statisticky popisuje a je to málo popsaná skupina populace. Procenta pedofilů v populaci jsou spíše spekulativní, stejně tak není jisté, je-li více pedofilů zaměřeno na chlapce, či dívky. Avšak na základě několika výzkumů se dá předpokládat, že jisté pedofilní sklony jsou poměrně rozšířené, např. na základě výzkumů Briera a Runtze, kteří provedli výzkum 193 vysokoškolských studentů-mužů ve vztahu k pedofilii. Z tohoto vzorku 21 % přiznalo sexuální přitažlivost k některým malým dětem. Hall a kol. z Kent State University ve své studii zjistili, že z jejich vzorku 80 dospělých mužů, dobrovolníků, z nichž jen 20 % přiznávalo nějakou přitažlivost k předpubertálním dívkám, 32,5 % vykazovalo ve vztahu k heterosexuálním pedofilním podnětům stejné nebo větší sexuální vzrušení než vůči dospělým podnětům. Limit těchto výzkumů je ale ten, že zatímco fyzické projevy je více méně možno měřit, emoční projevy, které k pedofilní orientaci patří, nikoli.

Ve vašem letáku jsem postrádala jednu informaci, která by mohla pro vaši kampaň představovat pádný argument, a sice, že valnou většinu pohlavního zneužívání dětí páchají osoby, které vůbec nejsou pedofilně orientovány. Máte k tomu komentář? A dá se nějak odhadnout, kolik procent pedofilně orientovaných lidí se dopouští závadného jednání?

Tato informace tam nebyla cíleně, nechtěli jsme zacházet do takové hloubky a uvádět zkratkovité informace. Obecně se informace o tom, kolik procent zneužití je způsobeno pedofilii, velmi liší. Každý odborník ke „svému“ číslu také dochází úplně jinou cestou. Např. profesor Petr Weiss tvrdí, že cca 1 z 10 případů zneužití je způsoben pedofilem, abych to napsal ve formátu Vaší otázky, tak že 90 % zneužití není způsobeno osobou s pedofilní orientací. Vychází přitom ze své praxe soudního znalce a někteří další odborníci jsou s ním zajedno (např. MUDr. Antonín Brzek, MUDr. Ivan Kubiš) a ze zkušeností pana Žáka i účastníci sexuologických konferencí s tímto číslem vesměs souhlasí. Názory se ale liší a někteří sexuologové si myslí, že podíl pedofilně orientovaných osob na zneužití je větší, např. doc. Jaroslav Zvěřina ve své knize píše o tom, že jen 15 % a méně zneužití dětí není způsobeno pedofily, ale bohužel není jasné, na základě čeho usuzoval. Číslo pocházející od pana Zvěřiny je zatím to nejnižší, se kterým jsem se kdy setkal. Každopádně je třeba říci, že k přesnému číslu se dochází velmi těžce, už samotná diagnóza nějaké orientace je nepřesná a každý odborník může používat trochu rozdílné parametry.Ten údaj ale obecně nepovažuji za moc důležitý. Za důležité považuji to, aby se to číslo zmenšovalo a aby obecně docházelo k méně případů zneužívání.

Pedofilně orientovaná sexualita vlastně představuje velmi nešťastný fenomén, protože její realizace znamená ublížit nezletilému člověku či dítěti. Jak obtížné je pro běžného člena pedofilně orientované komunity zdržet se nevhodného jednání a tedy abstinovat?

Realizace sexuality ve Vaší otázce vyznívá tak, že se ta sexualita realizovala zneužitím a že zneužití znamená automaticky ublížení. Pokud budu brát sexualitu jako celek, patří k ní i emoční přitažlivost (neerotický zájem o děti), jejíž realizace samozřejmě ublížit nemusí a naopak může na dítě působit spíše pozitivně, je-li adekvátní.  U zneužití se ale shodneme na tom, že to žádoucí jev není.

Něco jako běžný člen pedofilní komunity neexistuje, někdo má sexualitu zaměřenou více emočně, někdo více fyzicky, někdo žije sám, někdo má partnerku či partnera, takže na Vaši otázku neexistuje krátká odpověď. Naprostá většina si ale podle mě plně uvědomuje, co může zneužití způsobit dětem i jim jako pachateli. Z mého pohledu jsou ty důvody natolik zřejmé a jasné – nechci ublížit někomu, koho mám rád, ani sobě – že se dá se sexuální abstinencí vyrovnat dobře.

Sám nemám potřebu, ani se nesnažím od dětí izolovat, ale mám nastavena pravidla a pokud cítím, že mě něco vyhazuje z rovnováhy, můžu o tom otevřeně mluvit i z kolegy z organizace, ve které pracuji s dětmi. Jak tato pravidla, tak možnost otevřené komunikace považuji za důležité faktory snižující riziko selhání a obtížnost abstinence.

Na základě toho, co čtu při procházení fóra ČEPEK, mi přijde, že mnohem obtížnější je ta citová stránka než sexuální abstinence – mám na mysli témata jako zamilovanost, osamělost, nemožnost projevení citů atd. Ale ČEPEK samozřejmě není nijak reprezentativní vzorek a z fóra s jinou filosofií bych mohl mít dojem opačný…

Jakým způsobem se pedofilně orientovaný člověk může realizovat, aniž by překročil hranice zákona a někoho poškodil?

Sexualita pedofilně orientovaných osob se nemusí realizovat jenom sexuálním stykem. Osobně beru i citovou stránku za součást sexuality. Pro mě i většinu ostatních pedofilně orientovaných osob je citová náklonnost k dětem primární a je možné ji ve zdravé míře realizovat prací nebo běžnými lidskými vztahy s dětmi. Děti mám rád, a tak jim nechci ubližovat. Podle mě je nedílnou součástí „mít rád“ radost z radosti toho, koho mám rád. Ta emoční vazba je pro mě silnější, než touha po sexuální aktivitě. S dětmi jsem v kontaktu hodně a to, že k nim cítím i erotickou přitažlivost mě výrazně neovlivňuje, a to ani z pozice kamaráda, vedoucího nebo zdravotníka na táboře.  Kdyby mě erotická přitažlivost silně ovlivňovala a vzbuzovala touhy zneužít, v přítomnosti dětí bych se asi moc dobře necítil. Fyzicky se mohou pedofilně orientovaní lidé uspokojit masturbací s erotickými představami, podobně, jako ji řeší heterosexuální muži, když zrovna nemají přítelkyni, jenom s rozdílem odlišných představ. Největší riziko zneužití je u lidí, pro které je primární fyzická náklonnost k dětem a ta citová nehraje takovou roli. Ale ani takoví lidé nejsou hodni zavržení, naopak potřebují pomoc ze všech nejvíc.

Jak se díváte na debaty ohledně dětské pornografie (hrané, kreslené, psané, apod.)

ČEPEK rozhodně neschvaluje výrobu a šíření dětské pornografie s reálnými aktéry, v tomto obecně panuje mezi většinou členů komunity výrazná shoda. Jinak je tomu však v případě přechovávání této pornografie a v případě výroby, šíření či přechovávání virtuální dětské pornografie, při jejíž výrobě nebylo použito reálné dítě (ostatně v tomto se názory ČEPEKU shodují s názory některých odborníků – sexuologů). V případě virtuální dětské pornografie se jedná o materiál, který pedofilně orientovaným lidem může pomoci lépe vybít své sexuální pudy bez rizika ublížení dítěti.

Může ovšem také docházet k paradoxním situacím, kdy mladistvá dívka pošle svému příteli povídku obsahující své sexuální zážitky s ním – na dané dílo by se pohlíželo jako na dětskou pornografii, a to aniž by bylo komukoliv ublíženo. Dívka sice sex mít může, ale když si své zážitky zapíše, jedná se o dětskou pornografii (definice zahrnuje osoby až do věku 18 let!).

Sexuologové obecně souhlasí s tím, že dětská pornografie může pomoci pedofilně orientovaným lidem pomoci svoji sexuální touhu ventilovat a jsou pro legalizaci její virtuální formy či obecně přechovávání, viz např. již zmíněný profesor Weiss v pořadu HydePark: „Když byl připravován a nakonec schválen zákon o trestnosti držení dětské pornografie, nikdo se nás odborníků České sexuologické společnosti neptal (…) Z odborného hlediska lze říci, že pro naše pedofilní pacienti je dětská pornografie ne hrozbou, ale pomáhá jim nezneužívat děti“. Osobně jsem v této oblasti liberální, už jenom proto, že věřím, že snaha omezovat tento jev nepřináší nic pozitivního, ale zároveň dětskou pornografii s reálnými aktéry nepovažuji za vhodnou.

Tomu rozumím, ale není to zároveň tak, že poptávka po pornografii s reálnými dětmi vede k vytváření nabídky? Nemělo by právě z tohoto důvodu být postaveno mimo zákon také držení hrané dětské pornografie? Stačilo by přitom možná klasifikovat to jako přestupek s vysokým finančním postihem.

Postihování držení dětské pornografie je složité tím, že pokud jsou data správně šifrována, je nemožné držení dokázat. Víc policistů a víc peněz směřovaných k vyšetřování držení znamená méně policistů a méně peněz směřovaných k pravému problému, výrobě reálné dětské pornografie, při které jsou zneužívány děti. Při dekriminalizaci držení by podle mě byla poptávka rychle nasycena a vyrábět nové materiály by se vůbec nemuselo vyplatit, a to ze dvou důvodů – za prvé by běžní konzumenti ztratili důvod kupovat novou dětskou pornografii a finančně tak podporovat její výrobce, když by měli přístup k té, která už byla vytvořena, a za druhé je s více zdroji směřovanými k postihnutí výrobců  přirozeně větší pravděpodobnost odhalení pachatelů. Prohibice v obecném slova smyslu (zákaz, zamezení) většinou posiluje zločinnou scénu a obohacuje ty, kteří na té scéně figurují.

Abych se trochu naladila na náš rozhovor, pustila jsem si včera film Hon. Ten evidentně kritizuje určitou hysterii, která kolem tohoto tématu panuje. Na druhou stranu neustále vyplouvají na povrch další a další případy zneužívání, jejichž vyšetření a prevenci se v minulosti evidentně nevěnovala dostatečná pozornost. Na jedné straně je tu představa, že agresivní pedofilně orientovaný člověk číhá za každým rohem, na druhé straně mnohdy nevšímavost a netečnost. Co si o tom všem myslíte?

Film Hon určitě doporučuji k shlédnutí. Nevšímavost a netečnost se podle mě týká dost často situací v rodině, nejen v případech sexuálního zneužívání ale i emočního a fyzického týrání, přitom většina zneužití se odehrává právě v rodině. V těchto případech je ale pro dítě často velký problém se s tím někomu svěřit, přijde si, že když ho takto „zradí“ někdo z rodiny, není už komu věřit, navíc se také může bát následků svěření se nebo nevhodné chování rodiče omlouvat. V této problematice je určitě velký prostor ke zlepšení, i když je to téma velmi nelehce řešitelné.

Základem prevence zneužití ze strany pedofilně orientovaných osob je změna přístupu k pedofilii – pedofilie by měla být detabuizována, a ti, kteří potřebují pomoc, by se neměli bát pomoci využít. Nápomocná může být i sexuální výchova, ve které je podle mě dobré zmínit i různé možnosti sexuálních preferencí a kde najít další relevantní informace o nich. Chybí nám tolerantnější prostředí, kde na nás nebude nahlíženo podle toho, kdo se nám líbí, ale podle toho, jak se chováme. Absence takové prostředí může mnoha lidem způsobovat nějakou formu nejistoty a vyvolávat pocit, že jsou vyloučení ze společnosti . Jak jsem již zmínil, na toto téma se často zaměřuje Mgr. Karel Žák. Prevenci a edukaci pedofilně orientovaných osob považuje za velmi důležitou a já s ním plně souhlasím. Není náhoda, že když už pedofilně orientovaná osoba dítě zneužije, v nemalém počtu případů se jedná o mladého zmateného člověka, který neví co se sebou a jak pracovat se svoji sexualitou.

Valná většina rodičů by asi pedofilně orientovaného učitele odmítla. Asi by se jim nelíbila možnost, že někdo spřádá o jejich dětech erotické představy. Samotná myšlenka sice nikomu neublíží, ale mnoho lidí se může domnívat, že od myšlenky je již jen krok k činu. Jak je to ve skutečnosti, nakolik jsou takové domněnky a obavy opodstatněné?

Každému činu předchází myšlenka, pokud se nejedná o něco naprosto automatizovaného. Ale ne každou svojí myšlenku člověk zrealizuje. Psychologové říkají, že naprostá většina lidí někdy pomyslela na sebevraždu, ale jen malé procento jí myslelo vážně a skutečně zrealizovalo. Se svými myšlenkami je důležité pracovat, ale také je třeba odlišit inklinaci od činů. Někteří pedofilně orientovaní lidé se bez problémů se zákonem realizují jako učitelé, vedoucí zájmových kroužků, vychovatelé, organizátoři táborů atd., i když jejich myšlenky děti určitě obsahují.

Jak se dá poznat rizikový pedofilně orientovaný člověk (tedy takový, který nemá zábrany, je ochoten překročit hranici a ublížit)? Na co by si lidé měli dát pozor? Můžete v tomto ohledu veřejnosti poradit?

To lze určit jen velmi obtížně. Navíc může být pro děti mnohem rizikovější člověk bez pedofilní orientace než člověk s pedofilní orientací. Mnoho lidí dokáže své pravé záměry dobře skrývat. Určitě je vhodné si dát pozor, pokud daný člověk pije nad míru alkohol nebo užívá drogy. Kdybych měl sám dávat své dítě třeba na tábor, chtěl bych poznat instruktora, který má dítě na starosti, znát jeho kvalifikaci a zkušenosti. Dítě by mělo vědět, že jsou věci, které si k němu dospělý nemůže dovolit a vědět, jak reagovat, pokud taková situace nastane.

Všimla jsem si, že existuje několik abstinujících členů pedofilně orientované komunity, kteří jsou tzv. out. Je vůbec možné bezpečně a důstojně žít v ČR s takto obnaženou identitou?

Ano, existuje, jedná se především o ty z nás, kteří se vlastním jménem podepsali pod své literární dílo (jsem si vědom dvou takových případů). Ano, podle mě je možné bezpečně a důstojně žít jako odhalený pedofil, ale je třeba počítat s tím, že se někteří lidé budou dívat skrz prsty, možná až s odporem a o některé kamarády odhalený přijde. Osobně by mi nejvíc chyběly třeba letní tábory nebo organizovaná práce s dětmi, která s tím, být veřejně vyoutovaný pedofil, slučitelná není.

Dejme tomu, že by se mi svěřil dobrý přítel nebo příbuzný, že je pedofilně orientován. Jak bych měla reagovat? Mohla bych mu nadále věřit a umožnit mu kontakt se svými dětmi? Nebudu tím podstupovat příliš velké riziko? A jak častý je vlastně výskyt negativních reakcí na coming-out pedofilně orientovaného člověka?

Každý to má jinak. Záleží jak, komu a co je řečeno, ale podle mě to spíše dopadá pozitivně. S výběrem lidí netřeba spěchat a většinou se jedná a o velmi blízké lidi, které pedofilně orientovaná osoba zná velmi dobře. Počet negativních reakcí záleží na prostředí, na vztazích k ostatním, na tom, jakým způsobem to řeknete, i na důvěryhodnosti vaší osoby. Takže nic lehkého k zodpovězení. Může to proběhnout v klidu, ale vím i o mladých pedofilech, kteří byli vyhozeni z domu a přerušili kontakty s rodiči, nebo o situacích, ve kterých se to rozkřiklo a došlo u člověka k sociální izolaci.

Ideální reakce je podle mě typu „mám tě rád pro to, jaký jsi, ne pro to, kdo se ti líbí“. Kdyby se někdo svěřoval mě, mimo to, že bych svoji preferenci přiznal taky :), bych nabídl možnost to kdykoli probrat a poděkoval za důvěru. Když jsem se svěřoval já, měl jsem radost i z rozumných otázek, které mi dávali najevo, že dotyčný má vážně zájem si o tom udělat nějaký obrázek.

Co se týče kontaktu blízkého pedofilního člověka s vašimi dětmi, tak pokud nebyl problém dosud, nevidím důvod, proč by měl nějaký problém přijít teď, navíc v situaci, ve které by vám prokázal důvěru tím, že se svěřil. Kdyby měl nějaký špatný záměr, velmi pravděpodobně by se nesvěřil. Za prvé proto, že se dá očekávat zvýšená pozornost rodiče, a také z toho důvodu, že svěření se osobě, která jej následně neodsoudí a projeví mu důvěru, zavazuje – snižuje pravděpodobnost toho, že zneužije dítě, protože dotyčný nechce projevenou důvěru zklamat. Svěření je přirozeným následkem uvědomění si své sexuality a je to jev naopak žádoucí, jelikož může pomoci k větší vyrovnanosti a sebejistotě a tím také ke zmenšení rizika selhání. Každopádně určitě bych doporučil si dlouze a upřímně popovídat a probrat všechny aspekty. To, že se přiznal k tomu, že se mu líbí děti, z něj ale nedělá jiného člověka.

(Rozhovor vedla Redaktorka; na otázky odpovídal člen pedofilní komunity vystupující pod přezdívkou Myš)

Doporučené informační zdroje:

www.pedofilie-info.cz/

Danielův svět (filmový dokument)