Rovněž v dalších desetiletích se tato oblast výzkumu prakticky nerozvíjela vzhledem k velmi omezeným možnostem medicíny v tomto směru. Byly sice zjišťovány určité nespecifické rozdíly v takových věcech jako bylo EEG nebo lateralita, avšak přes existenci řady teorií soustřeďujících se především na oblast hypotalamu, nedošlo k významnějšímu pokroku. Teprve v devadesátých letech byly publikovány významné studie v tomto směru spjaté především se jménem neurobiologa působícího na Kalifornské univerzitě Simona LeVaye. LeVay se soustředil na rozdíly v charakteristikách intersticiálního jádra předního hypotalamu No. 3 (INAH 3), přičemž se nalezl zásadní rozdíl ve struktuře INAH 3 mezi heterosexuálními a homosexuálními muži. LeVayovy závěry byly od té doby již kritizovány, zejména kvůli skutečnosti, že většina homosexuálních mužů zemřela na nemoc AIDS (Weiss 2002, s.129-130). Weiss však zároveň cituje studii Eliase a Valenty (1992), kteří LeVayovy závěry potvrdily.
Tuto oblast výzkumu lze považovat do budoucna za velmi zajímavou. Limitem
jejího dalšího rozvoje bude především rozvoj neinvazivních vyšetřeních mozku, neboť
postmortální zkoumání budou pravděpodobně nadále vzbuzovat metodologické
pochybnosti.
|