b) Hormonální vlivy
Dalším významným okruhem biologických teorií o vzniku homosexuální orientace jsou teorie předpokládající působení hormonálních vlivů. Ačkoliv podobné myšlenky jsou již staršího data, teprve ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století, kdy byly izolovány pohlavní hormony estrogen a testosteron, mohly začít opravdu vědecká zkoumání v této oblasti.

Tyto výzkumy však rozdíly mezi hormonálními hladinami osob s heterosexuální a homosexuální orientací nezjistily. Přesto došlo okolo poloviny dvacátého století k rozvoji pokusů o hormonální terapii homosexuálních osob, které vedly ke značné diskreditaci biologických teorií v gay komunitě.

Mnohem zajímavější se jeví teorie o vlivu hormonálních hladin v těhotenství na diferenciaci mozkových center plodu a tím i na jeho budoucí sexuální orientaci respektive genderovou identitu, což bohužel většina výzkumníků libovolně zaměňovala. Protože u lidí by byly pokusy s ovlivňováním plodu eticky nepřijatelné, byly tyto teorie ověřovány hlavně na zvířatech, což ovšem často bylo považováno za primární zdroj jejich nevalidnosti pro lidské bytosti.

Autorem jedné z prvních významných studií na to téma byl Wiliam Young z Kansaské univerzity. V roce 1959 publikoval výzkum, při kterém zjistil u samiček morčat vystavených v době fetálního vývoje vlivu testosteronu nepřítomnost samičího chování typického pro daný druh, a naopak rozvoj samčích rysů chování v průběhu postnatálního vývoje.

K podobným závěrům dospěl i Robert Goy a kol. z Wisconsinské univerzity při obdobných experimentech na makacích, přičemž zjistil také rozdíly ve vnímavosti plodu v různých obdobích nitroděložního vývoje (LeVay 1996, s.114-117).

V Evropě ověřoval od šedesátých let tyto výsledky Doerner, který se domníval, že lze tyto teorie aplikovat i na člověka. Doernerovy výzkumy se mezi českými sexuology setkaly se značným ohlasem (Raboch 1988, s. 124, Weiss 2002, s.124).

   1       2       3       4       5       6       7       8       9       10       další       obsah 2