a) Genetické studie
Zde bylo nejsledovanější oblastí zkoumání shody v sexuální orientaci jednovaječných dvojčat. V roce 1952 publikoval americký psychiatr a genetik Franz Kallmann studii, která byla provedena u třiceti mužských jednovaječných dvojčat, z nichž byla u jednoho sourozence diagnostikována homosexuální orientace. Podle Kallmanna se vyskytla v pětadvaceti případech homosexuální orientace u obou dvojčat a ve zbylých pěti případech vykazovalo druhé dvojče více či méně bisexuální chování.

Tyto výzkumy byly sice potvrzeny týmem německých výzkumníků na začátku šedesátých let, avšak vlastní Kallmannova studie byla v té době už napadána pro metodologická pochybení. Ve světové literatuře jsou Kallmannovy údaje o shodě mezi dvojčaty nejvyšší, stejně jako o několik let dříve provedený Kinseyho průzkum, na který Kallmann částečně navazoval, vykazuje nejvyšší prevalenci homosexuální orientace ze všech výzkumů provedených v tomto směru. Tato studie byla u nás hojně citována naposledy Janošovou (2000, s.26) a Weissem (2002, s.120).

Výzkumné studie provedené v dalších letech tyto údaje nepotvrdily. Například výzkum provedený Pillardem, Baileym a dalšími prokázal shodu v sexuální orientaci u 52% jednovaječných a 22% dvojvaječných dvojčat (LeVay 1996, s.175). Rovněž výzkum Stollera a Greena ukázal více než padesátiprocentní shodu sexuální orientace u jednovaječných dvojčat (Janošová 2000, s.26). Ještě vyšší shoda vyšla ve výzkumu Fredericka Whitama z Arizonské státní univerzity, který zjistil 65% shodu v orientaci u jednovaječných dvojčat a 29% shodu u dvojvaječných dvojčat.

Samotný fakt shody mezi jednovaječnými dvojčaty by byl sice silnou indicií pro genetické vlivy, avšak svou roli by zde mohly hrát i prenatální a výchovné vlivy. Teprve fakt značného rozdílu mezi jednovaječnými tedy geneticky shodnými a dvojvaječnými tedy geneticky rozdílnými dvojčaty lze považovat za jasný důkaz vlivu genetických faktorů na utváření homosexuální orientace. Taktéž studie mezi vzdálenějšími genetickými příbuznými se zdají dokazovat genetické vlivy (Janošová 2000, s.25; LeVay 1996, s. 175). Přesný mechanismus tohoto vlivu je však stále předmětem diskusí, o kterých podrobně referuje LeVay (1996, s. 178- 193).

Toto zkoumání bude patrně pokračovat ještě delší dobu, neboť základ homosexuální orientace je patrně polygenního charakteru, přičemž genetické vlivy nejsou jediným faktorem ovlivňujícím homosexuální orientaci, neboť pokud by jím byly, musela by být u jednovaječných dvojčat stoprocentní shoda v sexuální orientaci.

   1       2       3       4       5       6       7       8       9       10       další       obsah 2