Také do pop-kultury tato problematika postupně proniká. V roce 2001 se začalo vysílat televizní drama, jehož ústředním motivem byly životní příběhy transsexuálního studenta střední školy. Tento pořad s názvem „3-nen B-kumi Kinpachi sensei" (Třída 3.B pana učitele Kinpachiho) se vysílal každé úterý od 21 hodin, od října 2001 do března 2002. Vzhledem k umístění příběhu do středoškolského prostředí a označení pořadu jako „program pro rodinu" se stal příběh velice populárním a pozitivně ovlivnil míru přijetí lidí s odlišným vzhledem a pojetím sexuality, tedy i lidí s transsexualitou. Dnes se vysílá v televizi mnohem více programů s transgender tematikou na různých televizních stanicích včetně NHK – Japonské vysílací korporace. Velká část těchto programů má dokumentární charakter a přináší životní příběhy, jejichž společným tématem bývají výzvy, jimž musí genderově atypický člověk čelit v případě, že se odhalí veřejnosti. (Tamaki, 2001)
Snad nejzajímavějším příkladem rostoucí akceptace transgenderů lze
spatřit v rozhněvané odpovědi veřejnosti na uvěznění Maki Karuseru,
známé osobnosti z televize a průkopnice male-to-female přeměny
v Japonsku. (Maki Karuseru podstoupila operativní přeměnu pohlaví
v Maroku v roce 1973 a stala se mediální senzací té doby. Podle
komentářů v řadě biografických děl ovlivnila a povzbudila řadu
japonských transgenderů.) Když byla dána do vazby kvůli podezření
z přechovávání drog, byla navzdory podstoupeným operacím vedena jako
muž. V kritice policejního rozhodnutí navrhl Toshiyuki Oshima, právník
angažovaný v transgender problematice, že by se gender uvězněných osob
neměl při uvalení vazby řídit pouze zápisem v koseki, ale spíše
rozhodnout podle genderu rozpoznaného v době uvěznění. (Tamaki, 2001)
1 2 3 4 5 6 7 8 další obsah tisk |