GID a rodina

Podle japonského práva je identita jedince pevně ustanovena podle údajů zaznamenaných v registru koseki. Pokud by transsexuální člověk dostal povolení ke změně svého úředního pohlaví, jeho sourozenci by taktéž museli uznat tuto statutární změnu. Je-li například transsexuální člověk veden jako „nejstarší dcera" a změní své pohlaví na mužské, potom by se také z jeho mladšího bratra stal „druhý syn" a z mladší sestry „první dcera". Proto ovlivní změna v záznamech pohlaví nejen právní a společenský status transsexuální osoby, ale také strukturu jeho rodiny a životy jejích členů. Takové změny jsou bohužel předpokladem k tomu, aby byla takto „postižená" rodina vystavena různým formám diskriminace. Mohou se například vyskytnout obtíže v souvislosti se zaměstnáním, ale dostatečně nepříjemná může být už i situace, kdy jsou rodinné záznamy v koseki ukázány ostatním. Podílí se na tom také fakt, že se veškeré opravy provádějí přeškrtnutím dvojitou linií, která je nápadná již na první pohled. Potíže se mnohou objevit také tehdy, když si některý z členů rodiny najde partnera a chce uzavřít sňatek. Některým z rodičů se totiž představa, že by si jejich potomek měl vzít člověka z rodiny, kde se vyskytl genderově atypický jedinec, krajně nelíbí. Rodina tedy může trpět i kvůli pouhé pokrevní (případně u adopcí právně dané) spřízněnosti s transsexuálním či jinak genderově odlišným jedincem, aniž by kdokoliv z nich udělal cokoli špatného. (Tamaki, 2001)

V mnoha případech se transgenderové setkávají se značnými obtížemi, když se o svém stavu pokoušejí bavit s rodiči či dalšími rodinnými příslušníky. Mnozí připouštějí, že se v době, kdy si uvědomili svou odlišnost od ostatních, považovali za nenormální. Většina lidí včetně příslušníků jejich rodiny a nejbližšího okolí dokáže žít své životy bez jakékoli potřeby přezkoumávat či hledat svou pohlavní/genderovou identitu. Protože si jsou genderově nonkonformní lidé často dobře vědomi tohoto rozdílu mezi nimi a okolím, mají tendenci svůj stav před rodiči a dalšími příbuznými tajit ve snaze vyhnout se zmatku a možným konfliktům a diskriminaci.

Z hlediska rodinných příslušníků a rodičů především je zcela pochopitelné, že mají velké potíže se s touto situací vyrovnat a přijmout ji. Pro lidi, kteří o pohlavní identitě svých dětí nikdy neměli nejmenší pochybnosti, bývá první reakcí na takovou zprávu šok, po kterém následuje odmítavá reakce a zpochybňování potomkova stavu. Typické bývají odpovědi typu „já myslel/a, že jsem vychoval/a dceru" nebo „já jsem porodila syna, ne dceru", takže je jen pochopitelná nechuť před rodinou svůj stav odhalit. Ještě méně příznivá je situace pro ty, kteří se snažili žít v souladu se svým biologickým pohlavím a založili vlastní rodinu. S tím jsou spojeny otázky, zda by mělo dojít k okamžitému rozvodu a především zda pak budou mít děti najednou dvě matky, případně dva otce…