|
Stejně tak nacistické pokusy o "převýchovu" či vyhlazení homosexuálů byly motivovány podstatně jinými pohnutkami než tomu bylo u křesťansky argumentujících homofobů. Jistá podobnost tu však je. Pro nacisty byly rovněž homosexuálové porušením přirozeného řádu, avšak nešlo a řád boží, ale přirozené zákony země a krve (Blut und Bot). Hlavním hříchem homosexuálů byla skutečnost, že nedávali třetí říši děti a sabotovali tak šíření nordické rasy. To bylo také důvodem, proč genocida homosexuálů postihla především Německo, neárijští podlidé byli posuzováni často mírněji, protože na degeneraci jejich rasy nezáleželo (Fanel 2000, s.432-433, LeVay 1996, s.36-40, Plant in Mass 1990). Najít psychologické kořeny homofobie je obtížné také proto, že nabývá stejně jako antisemitismus nejrůznějších kulturních forem (Sears 1997). Chtěla bych se však vrátit k otázce vynětí homosexuality z DSM. Nejpozoruhodnější na ni podle mně je jen malá pozornost věnovaná otázce, zda je homosexualita příčinou vzniku nějaké jiné psychopatologie kromě odlišné sexuální orientace. Představa o tomto příčinném spojení byla přitom běžnou součástí obrazu homosexuality, přičemž v některých sociálních skupinách přetrvává nadále. Teprve homofilní organizace v padesátých letech začaly tento stereotyp napadat a to ještě s velkou opatrností danou zejména právě úctou k vědě, která takové spojení tiše předpokládala.
Teprve po nepokojích ve Stonewallu v roce 1969, které znamenaly zlom v sebepojetí gay
komunity v USA, vznikly radikální organizace zcela odmítající medicinalizování
homosexuality (Rupp 2001, s.164-175, Witt a kol.1995, s.212-222). Střetnutí s policií
v new yorkské čtvrti Greenwich Village bylo symbolickým přelomem mezi tichým
přesvědčováním o nutnosti tolerance, které bylo vlastní homofilním organizacím, a
sebevědomím hnutí za osvobození gayů a lesbiček.
|