K této úvaze se pojí ještě jeden postřeh, společný všem našim případům a podporující naši hypotézu o infantilním psychickém terénu: transsexuálové se – stejně jako infantilní osobnost vůbec – cítí velmi dobře ve svém falsu, v podvodu. Tento přitom nemá v sobě nic z agrese, jako by mělo třeba falsum hysterika. Je to jen způsob, jak se dostat ze slepé uličky. Nelze se někdy ubránit dojmu, jako by transsexuálovi, který z opačného pohlaví má jen svůj převlek a maskovací bandáže či zapudrovaný vous, úspěšné ošizení okolí působilo větší zadostiučinění než stav po operaci, který je už jen ošizením polovičním. Pokud je toto tvrzení přehnané, tedy platí rozhodně alespoň skutečnost, že transsexuálové, podobně jako infantilové, ve svých falsifikacích a pseudologiích velmi hravě zdomácní. Tím ovšem se v otázce indikace nebo kontraindikace operace nedostáváme ani o krok dopředu, ta zůstává samozřejmě stále otevřená. Šlo spíše o snahu zaintegrování otázky operace do kontextu transsexuálovy osobnosti. Konkrétně byli oba zmínění transsexuálové operováni následujícími metodami: ženskému transsexuálovi byla provedena amputace prsů. V dalších operačních fázích byl tubulisací válcového laloku z levého hypogastria vytvořen měkký neofalus. Po dvou měsících byl zpevněn autotransplantátem 7. žebra, vloženým do laloku. Aloplastika varlat byla provedena silastikovými protézami vsazenými do obou velkých stydkých pysků. Zároveň byla zahájena terapie Agovirinem, která vedla ke snížení a zhrubnutí hlasu, blokování menstruace, náznaku ochlupení mužského typu a růstu jemných vousů, příznivému rozložení podkožního tuku a celkových obrysů těla. Na další naléhání pacientky byla ještě provedena hysterektomie s ponecháním ovárií.
|