Doc. MUDr. Lubomír Neoral, Csc. I když jest zcela zřejmé, že v žádném případě nelze z plně somaticky vyvinutého muže vytvořit operativně nebo jinak, prostředky soudobé medicíny, ženu a naopak, jest naopak faktem, že nejen v cizině, ale i u nás došlo k takovým chirurgických výkonům, při nichž chirurg plastickým operačním úkonem usiloval alespoň o maximální přiblížení zevního vzhledu představám a tužbám transsexuála. Tak tedy dochází k metodami plastické chirurgie vytvořeným pseudovaginám, pseudopenisům, pseudoprsům a pseudošourkům na jedné straně a k amputacím dělohy, ovárií, prsů, penisů a varlat na straně druhé. Jinými slovy můžeme se v takových případech setkat s chirurgicky odborně provedenou kastrací. Sluší se ovšem poznamenat, že ne u každého operovaného transsexuála byla skutečně kastrace provedena. Odlišná technika plastické chirurgie např. u některých mužských transsexuálů vytváří za účelem docílení zevního vzhledu jakýsi „arteficiální kryptorchismus", jehož možné následky zasahují však do jiného okruhu problematiky.
Pokud jde o vlastní kastraci, chtěl bych poukázat na skutečnost, aniž budu dále zacházet na pole
právnické, že soustava našich zákonných norem žádného ustanovení týkajícího se specielně
kastrace nemá. Má však ustanovení týkající se sterilisace. Myslím však, že jest možno přijmout
názor anglické Medical Defense Union, že kastraci by bylo možno považovat (pokud byla
provedena za účelem sterilisace) za zmrzačení, určitě však ne za moderní sterilisaci. Nehledě
k tomu však u transsexualismu o sterilisaci vůbec nejde a to ani z hlediska tužeb transsexuála, ani
z hlediska „quasi" therapie. |