Vzhledem k výše zmíněným reakcím byla nejméně do poloviny šedesátých let většina SRS prováděna na pololegálních klinikách v Casablance v Maroku a Tijuaně v Mexiku (Stone in Epstein (Edts.) 1991, s.280-281). Teprve postupně se začínal tento zákrok provádět i na oficiálních klinikách západních zemí. Od poloviny šedesátých let v USA a postupně také v evropských a některých východoasijských krajinách. První SRS u nás byly provedeny už v šedesátých letech, avšak vyvolaly silnou odmítavou reakci, takže teprve od roku 1974 začaly být tyto operace systematicky prováděny.

Netroufám si posoudit všechny aspekty sporů o provádění SRS, avšak chtěla bych na několika příkladech ukázat, jak silné emoce SRS v lékařské obci vyvolala. V letech 1966-67 prováděl Richard Green ve spolupráci se Stollerem a MacAndrew výzkum názorů odborné veřejnosti na provádění SRS. Činili tak formou poštou zasílaných dotazníků, v nichž se měli lékaři vyjádřit k některým aspektům hypotetického případu osoby s transsexuální identifikací a zhodnotit, zda by ji mělo být umožněno podstoupit SRS. Odpovědi ukázaly značný konzervativismus lékařské veřejnosti k provádění SRS.

Psychiatři a sexuologové se ukázali jako méně odmítaví než somatičtí lékaři, což lze vysvětlit nejspíše mírou jejich informovanosti. Některé individuální reakce byly vskutku kuriózní. Richard Green o tom napsal: "Náš výzkumný dotazník se stal sám o sobě předmětem kontroverze. Místní psychiatrické společnosti obdržely dopisy protestující proti dotazníku... Jeden psychiatr z města na Východním pobřeží vyjádřil znepokojení nad tím, že se stal příjemcem tohoto dotazníku, a chtěl vědět, jak bylo jeho jméno vybráno." (Green & Money 1969, s.235-242).

Jedním z paradoxů těchto sporů je fakt, že John Money musel opustit své místo v John Hopkins University Hospital, nikoliv pro své pochybné výzkumné praktiky a řadu problematických zákroků u intersexuálů či v případě Joan/Jane, ale pro svou podporu provádění SRS (Colapinto 2001).