A. Nozologické úvahy
Samotné definování transsexuality jako specifické duševní poruchy se setkalo s nemalým odporem. Objevily se názory považující transsexuální projevy za pouhé specifické symptomy jiné poruchy. Vedle vcelku logicky zdůrazňované vazby na transvestitismus a homosexualitu byla transsexualita považována také za pouhou variantu homosexuality, psychózy či neurózy.

Spojování transsexuality s transvestitismem je mezi veřejností běžné a nikoliv zcela neoprávněné. Magnus Hirschfeld, který pojem transvestitismus zavedl, jej pojal dosti široce, přičemž transsexuálové pro něj byli pouhou podmnožinou transvestitů. Později však byla transsexualita spojována spíše s homosexualitou, neboť transvestitismus se diagnostikoval zejména u heterosexuálních mužů a navíc prakticky neměl ženský ekvivalent.

Pozoruhodný názor spojující transsexualismus a transvestitismus vyslovil(a) Virginia Prince, která(ý) považuje transsexuály za fetišisticky zaměřené na genitál, přičemž se podle ní liší od transvestitů neschopností prožívat vlastní genderovou ambivalenci, což je názor, který je stále živý mezi mnoha translidmi a se kterým se v jiné podobě setkáme hned v dalším odstavci.

Spojení s homosexualitou bylo zdůrazňována i po definování transsexuality jako samostatné diagnózy. V odborných kruzích zastávali názor, že mnoho transsexuálů jsou ve skutečnosti homosexuálové snažící se o genderovou konformitu, například Flemming či Morgan (Leitenberg & Slavin 1983). Flemming se domníval, že nejméně 30% pacientů diagnostikovaných jako transsexuálové jsou ve skutečnosti pouze sociálně přehnaně konformní homosexuálové zatížení internalizovanou homofobií (Mahoney 1983). Tato tvrzení však další výzkumy nepotvrdily a v klinické praxi se takové případy objevují spíše raritně.