Podobné názory se rozšířily také v gay a lesbické komunitě, kde vedly často k ostrým výpadům vůči transsexuálním lidem jakožto zrádcům hnutí za osvobození gayů a lesbiček, kteří se snaží za každou cenu konformizovat se společností (Witt a kol. 1995, s.410-412). Rovněž v radikálně feministických kruzích se objevily výpady vůči transsexuálům jako agentům genderově rigidní společnosti.

Nejradikálněji vyslovila podobné názory Janis Raymond v ostře diskutované knize "The Transsexual Empire" z roku 1979 (Shapiro in Epstein (Ed.) 1991, s.258-262). Názory Raymond jsou svědectvím o neujasněnosti chápání genderu v širším povědomí. Dopouští se totiž protimluvu, když na straně jedné napadá transsexuály male-to-female pro konzervativismus v oblasti genderové role a zároveň jim upírá prožitek feminity vzhledem k jejich neschopnosti mít děti.

Jiným pohledem nepovažujícím transsexualitu za samostatnou poruchu byly názory spojující její vznik s psychotickým procesem. Považovat přesvědčení o vlastní příslušnosti k opačnému pohlaví za úporný blud je myšlenka, která se objevuje zejména u laiků a neznalých odborníků, a nutno říct, že má jistou vnitřní logiku. Problém je však v tom, že u transsexuálů se obvykle neobjevují žádné další psychotické rysy. Dokonce se zdá, že výskyt poruch schizofrenního okruhu je v transsexuální populaci stejný jako v běžné populaci.

Ačkoliv se i mezi odborníky objevoval strach z toho, že budou SRS podstupovat davy psychotiků, klinické zkušenosti je přesvědčivě vyvrátily. Dnes se dokonce dochází ke zjištění, že transsexualita a psychóza se může vyskytovat současně u jedné osoby, přičemž transsexuální identita se jeví naprosto nezávislá na psychotickém procesu. Proto se v posledních letech začalo s jistou opatrností i u těchto pacientů experimentovat s hormonální léčbou i SRS (Fifková a kol. 2002, s.49).