Tento výzkum se zdá potvrzovat nějaký vliv rodinné konstelace na vývoj transsexuality a homosexuality, jeho achilovou patou je absence jakékoliv významné diference mezi transsexuály a homosexuály, což je problém všech teorií tohoto druhu. Rozdíl mezi těmito dvěma populacemi a kontrolní skupinou může a nemusí být vysvětlitelný vlivem dalších faktorů, především reakce rodičů na nonkonformní genderovou respektive sexuální identitu. Pozoruhodné názory v souvislosti s podobnými zjištěními vyslovil Doerner, který se domníval, že stres v rodině může mít přímý vliv na narušení hormonální stability plodu.

Jako další příklad výzkumu, který naznačuje vlivy rodinného prostředí na vznik transsexuality, bych chtěla uvést studii Gordona Parkera a Rona Barra "Parental representations of transsexuals" (1982). Zkoumána byla skupina třiceti transsexuálů male- to-female a kontrolní skupiny třiceti mužů a třiceti žen. Výzkum nezjistil žádné signifikantní rozdíly mezi transsexuály a kontrolními skupinami ve vnímání matky.

Transsexuálové však signifikantně častěji hodnotili své otce jako méně pečující a více omezující (overprotective), přičemž diference byla významnější ve srovnání s mužskou kontrolní skupinou a méně významná ve srovnání s ženskou kontrolní skupinou. Je obtížné takové výsledky nějak vyhodnotit nejen pro nejasnost pojmů overprotective a less care, neboť ve výzkumu nejsou uvedeny konkrétně užité metody, ale také protože se jedná o výzkum subjektivního pohledu na rodinu, který může být ovlivněn vztahy již ovlivněnými genderovou nonkonformitou dětí.

Domnívám se, že nahlížení transsexuality z psychodynamického pohledu by mohlo být velmi přínosné. Podmínkou však je, aby nedocházelo k aplikaci teorií vytvořených ve zcela jiných kontextech a akceptace transsexuální zkušenosti jako specifického prožitku. Rovněž se zdá, že psychodynamicky založeným myslitelům je velmi zatěžko připustit SRS jako řešení problému, který nabízí tolik krásných interpretací, které se navíc dají jen obtížně vyvracet.