Dalšími psychoanalytiky, kteří se věnovali problematice transsexuality, byli Person a Ovesey. Vycházeli podobně jako Stoller z představy, že transsexualismus je založen na "reparativní fantazii o symbiotické fúzi s matkou" (in Docter 1988, s.66-67). Jejich teorie se vyznačují barvitým jazykem, jehož mnohé obraty se vymykají běžnému chápání. O patologičnosti transsexuality neměli tito analytikové pochyb, jak dosvědčuje následující citát:

"...transsexuálové jsou schizoidně-obsesivní, sociálně stažení, asexuální, neasertivní a bez kontaktu s hněvem. V založení jejich osobnosti nacházíme typický border-line syndrom charakterizovaný separační úzkostí, prázdnou depresí, pocitem prázdnoty, orální závislostí, defektním sebepojetím a narušením objektních vztahů s absencí důvěru a strachem z intimity".(Person a Ovesey 1974 in Docter 1988, s.67). V sedmdesátých letech bylo populární jejich rozdělení transsexualismu na primární a sekundární, přičemž sekundární považovali za psychodynamicky podmínění a měnitelný.

Ze známých psychoanalytiků se k transsexualitě vyslovil například John Bowlby, který spojoval její vznik se separační úzkostí. Tyto teorie předpokládající rozhodující vliv rané zkušenosti se stejně jako velmi podobné názory Johna Moneyho nepotvrdily. Z výzkumů, které potvrzují selhání takovýchto modelů, bych chtěla připomenout výzkumu provedený Kurtem Freundem a kol. v Kanadě (1974).

Studie "Parent-child relations in transsexual and non-transsexual homosexual males" byla provedena na skupině 52 žadatelů o SRS, na 206 placených homosexuálních dobrovolnících a na kontrolní skupině 193 heterosexuálů. Cílem bylo především nalézt rozdíly v rodinné anamnéze non- transsexuálních homosexuálů (NT) a transsexuálů (T) avšak žádný takový nebyl nalezen.

Byly zjištěny následující rozdíly: NT a T ztratili signifikantně častěj matku než heterosexuálové, NT a T byli rovněž častěji dlouhodobě vychováni u příbuzných.než heterosexuálové, rovněž měli NT a T bližší vztahy s matkami a odtažitější vztahy k otci než heterosexuálové.