V současné době jsou nejvýznamnější behaviorálními psychoterapeuty věnujícími se snahám o změnu homosexuální orientace Masters a Johnsonová. Ačkoliv se ve své psychoterapeutické praxi věnují hlavně heterosexuálním klientům, přesto rozvířili debatu o homosexualitě hned dvakrát. Poprvé, když ještě v dobách před vynětím homosexuality z DSM léčili sexuální dysfunkce u homosexuálních klientů, aniž by se snažili o změnu jejich sexuální orientace, což byl v té době revoluční přístup. V současnosti vzbuzují naopak značnou kritiku (Marmor, Mass, Money, Pillard in Mass 1990) svými snahami o změnu sexuální orientace u klientů, kteří o to sami žádají. Nesnaží se přitom však o úplnou změnu sexuální orientace těchto klientů, nýbrž o skloubení jejich homosexuálních fantazií s heterosexuálními praktikami (Masters & Johnson 1980 in Mass 1990).
To vyvolává hned
dvojí kritiku. Jednak pro nejistou validitu jimi prezentovaných úspěšných konverzí,
přičemž je poukazováno i na fakt, že se ve většině jimi prezentovaných případů jedná o
bisexuály. Zároveň existují velké pochybnosti o smysluplnosti a etičnosti takových
konverzí. Je totiž známo, že se mnozí homosexuálové, kteří se v dobré vůli snaží založit
rodiny a vést heterosexuální život, dostávají do neřešitelných problémů, neboť zjišťují, že
nejsou schopni takto trvale žít, přičemž zároveň pociťují odpovědnost za svou rodinu
(Micus 1994). |