A. Teorie učení
Ačkoliv byl John Money nejvýznamnějším teoretikem zdůrazňujícím vliv učení na vznik homosexuální orientace, nebyl sám angažován v pokusech o její změnu u dospělých osob. To bylo dáno jeho přesvědčením o nezměnitelnosti základních rysů lidské sexuální identity po třetím roce života. Money považoval sice homosexuální orientaci za osvojenou v průběhu sociálního učení, avšak domníval se, že je nezměnitelná. Kromě toho se nevyjadřoval v tom smyslu, že by měla jako taková být podkladem další psychopatologie.

Z metod založených na behavioristických principech se zdála být nejslibnější averzivní terapie. U nás ji v padesátých letech používal zejména Kurt Freund. Při expozici homosexuálních podnětů podával pacientům látku apomorfin vyvolávající silnou nevolnost. Přes jisté krátkodobé efekty byl nucen konstatovat recidivu u většiny pacientů včetně těch, kteří byli pro léčbu silně motivováni (Freund 1962, s. 209-244).

Sám celou záležitost později komentoval s jistým humorným nadhledem, že u svých pacientů vyvolal především averzi vůči lékařům respektive bílým plášťům obecně, nikoliv však vůči homosexuálním aktivitám (Brzek,& Pondělíčková-Mašlová 1992, s.60-61). Ve své studii se Freund zabýval i dalšími metodami „léčby" homosexuality, přičemž dospěl k závěru, že: „Výsledky terapie homosexuality nejsou takové, aby opravnovaly k požadování na komkoliv, aby se jí podrobil (1962, s.244).

Averzivní terapie byla rovněž populární v USA, přičemž byly používány jako negativní stimuly především elektrické šoky. V Československu bylo od této terapie ustoupeno již na přelomu padesátých a šedesátých let, v USA zhruba o desetiletí později (LeVay 1996, s.92-94). Z dnešního pohledu se zdá být zřejmé, že tyto metody sice mohou vyvolat poruchy psychosexuálního fungování, nikoliv však změnit sexuální orientaci.

   1       2       3       4       5       6       7       další       obsah 2