Potraty, které se dělaly ve starém Římě a dělaly se po celý středověk, dělaly se rovněž a byly contra naturam a contra bonos mores a dnes jsou legalizovány za určitých podmínek. Takže je to otázka velice vážná. Jestliže řekneme, že jde o výkon contra bonos mores, tak to mohlo mít význam za starého rakouského občanského zákoníku a za starého trestního zákoníku v současném německém právním řádu. Pro nás to není zajímavé. Pro nás je zajímavé, jestli je to proti zásadám socialistického soužití, nebo ne.

Poněvadž to chrání ústava a uvozovací články. Tedy, jestli tomu ale tak je, to rozhodující v dané situaci ne votum hlasovací, protože co se týče hlasovacího vota, tak bychom dodnes neměli ochranu homosexuálů v trestním zákoně v tom směru, kdybychom dali hlasovat lidi o tom, jestli mají nebo nemají být veřejně popravováni, samozřejmě, že by byli popravováni, tady rozhodují určující vědecké kruhy, a to jsou vaše spolčenost a já mám dojem, že to co jsem tady slyšel, zatím není jednoznačné, nemůže být jednoznačné, ale že přineslo dost vážných argumentů k tomu, aby se řeklo, že ta operace určitý, ne nepodstatný, význam má.

Neudělá z ženy muže somaticky, ale bereme-li ho jako jednotku psychicko-somatickou, nepřispěje k vyššímu ne dokonalému stupni integrace? Co vyvodíme ze zákoníku o rodině který říká uvozovacím článkem, že účelem manželství a rodiny je plodit děti a vychovávat je? Vyvodíme z toho závěr, že člověk stižený impotencí, že starší lidé za produkčním věkem, nesmějí uzavřít platné manželství? Nikoho to ani nenapadne.

Z tohoto důvodu bych také ze zákona o rodině těžko vyvozoval principielní nemožnost, protože nic jiného somaticky nebude muž nebo žena. Jestli jinak vytvořená mohou vytvořit harmonické společenství, ovšem je otázka, jestli můžu přírodovědecky toho člověk pokládat za muže nebo ženu. A to je otázka, která před lékaři a přírodovědci stojí i nadále, a kterou vám právníci neodpovědí.

Upozorňuji ovšem, že pokud by se soud, nebo orgán, který to bude řešit, přiklonil k tomu, že operace nebyla v tomto případě k účelům společensky uznávaným, tak je ten lékař, který to vystavoval, resp. Ústav národního zdraví, o jehož člověka šlo, vystaven riziku náhrady bolestného, náhrady – škody při tisícových, statisícových možná sumách a ten lékař sám trestnímu řízení a že by šlo o těžkou újmu na zdraví by asi sotva bylo pochybné.

Proto já se sám domnívám, že se nic hrozného nestane, když těm lidem nevyřešíme otázku občansko-právního statutu. Žije víc lidí, kteří nemohou uzavřít platný sňatek ve vztazích a jako jednotlivce. Musíme vidět jestli je tady cesta chirurgická nebo není cesta chirurgická a to by byl jeden z nejzávažnějších problémů.