Ty experimenty, o kterých hovoří prof. Hynie, které ukazují, že dochází k psychické fixaci, tak i někdy už během první a druhé poloviny těhotenství, a v druhém roce nejpozději fixací vědomí o určité sounáležitosti k určitému pohlaví mluví, protože to asi je myslitelná medicínská psychologická objektivní experimentální ověření toho, jakého je ten nebo onen pohlaví psychicky, a jestli dojdu k závěru, že to je psychicky muž a je to sexuálně žena, tak to je pro toho člověka jistě strašné neštěstí. Takových případů máme víc. Co tedy s tím? Budeme pořád říkat, že to je jenom žena, nebo to je opravdu víc muž? Já nevím. Znovu říkám, ale musím o tom strašně přemýšlet.

A nejsem tak docela jist, že by nemohlo dojít ke změně záznamu v matrice, protože někdo je psychicky muž, dojdeme-li k závěru, že to je určující stránka pohlaví. Protože k čemu mi budou mužské pohlavní orgány, když se budu cítit ženou a nebudu vůbec schopen vůči ženě splnit jakoukoliv sexuelní funkci? Pak ta somatika mě není nic platná. A možná že opravdu víc určující je to mužské, vždyť koneckonců kolik těch otců je doopravdy otci. Tak to jsou určité pochybnosti. Já si nejsem jist řešením, ale domnívám se, že je to vážná otázka, kladená na medicínskou vědu a na filosofii, tj. konkrétně spíše na psychologii.

Protože to znamená jít hlouběji do problému etiologie pohlaví, definice pohlaví, rozhodování určujících komponentů a konečně taky do otázek možnosti ovlivňování. Za té situace, která tady je, nemůžeme vyloučit, že může dojít i k dramatickým procesům, protože to co jsem tady slyšel o snaze těchto lidí dokázat své pohlaví, může někdy vést k justičnímu monstrprocesu, snaha toto ukázat.

Prosím vás, vzpomeňte si, je to literární případ Vercorsova „Nepřirozená zvířata", kde je člověk schopen spáchat vraždu, aby se dokázalo, jestli tvor je člověkem nebo není člověkem. Není schopen tady někdo spáchat trestný čin třeba homosexuelního styku na závislé osobě pobuřujícím způsobem, aby vyprovokoval monstrproces, jestli bude nebo nebude uznán za to nebo ono pohlaví?

Prosím vás, tak ještě jenom jedna malá otázka mě několikráte napadla – k té operaci: Je ta operace přijatelná, není přijatelná? Jestliže k ní lékař přikročil, jaký význam má jeho souhlas? Jenom prosím vás, já to musím vzít velmi stručně, už slyším, že tady překračujeme dobu.

Dovolte mi především říci, abych upozornil, že ten souhlas pacienta je v podstatě bezvýznamný. Nesouhlas by byl významný, samozřejmě, pak by bez debaty šlo o trestný čin a způsobenou škodu, ale je otázka, jestli ten souhlas sám stačí. Padl tady nápad „volenti non fit injuria". Už v starém římském právu tohle platilo s omezením. Prof. Luby z Bratislavy rozebíral velmi pěkně tuto problematiku, dneska není celkem pochyb v tomto smyslu.

Výkon medicínský, provedený na pacientovi bez souhlasu není trestným činem, je-li medicínsky striktně indikovaný, ale i výkon medicínský provedený na pacientovi s jeho souhlasem může být trestným činem a zakládat náhradu škody, jestliže nejde o výkon uskutečněný, jak se výslovně říká, k účelům buď výslovně zákonem nebo společensky uznávaným.

To je teďka osa věci a to co vy zde vytváříte je kriteriem, je společenským míněním odborných kruhů, je-li to účel společensky uznávaný nebo ne, jestli přijdete k tomu, že to je operace contra bonos mores, a contra naturam, tak odpusťte, jako právníkovi mě to není nic zajímavého, protože kdysi klasik římský napsal veršíček, kde říká……………..