JUDr. Jaromír Štěpán, Csc. Já musím za sebe říci, že budu tady s váma nahlas přemýšlet v té diskusi a velice souhlasím s názorem, že my tady teprve si tříbíme názory po kterých možná po dlouhém odstupu zaujmeme nějaký závěr ať takový či onaký, možná zcela překvapující. Není to ještě dávno, co jsem měl zcela negativní postoj k výkonu tohoto druhu a připadalo mě to tak asi jako když někdo trpí duševní poruchou a zdá se mu, že jako jeho ruka je jeho nepřítelem a já nevím co všechno, a zhnilá že musí být uříznuta, jinak že spáchá sebevraždu, že žádného chirurga nenapadne mu tu ruku uříznout, že jsou jiné prostředky, jimiž proti těmto představám bojovat. Ovšem tedy kaju se za tento primitivismus a vzpomínám rád té březnové demonstrace z psychiatrické a sexuologické společnosti v Praze, kde jsem viděl hrozné utrpení v němž nešťastní lidé tohoto druhu žijí, která mě nutila znovu a znovu o těch otázkách přemýšlet a velmi jsem ocenil, že jste si tenhleten společensky ne závažný problém, o němž ví pár lidí, ale principielní eticky a medicínky společensky nesmírně vážný problém, dali na svůj pořad. Můžu-li k tomu něco říci, prosím, asi takhle: z hlediska právního otázka, kdo je muž a kdo je žena, se vlastně fixuje zápisem do matriky. Když se podíváme na ty předpisy, tak je tu zákon č. 55 z roku 1950 o užívání a změně jména a příjmení. Ten je u nás velmi důležitý a prováděcí vyhláška k němu. Ten par. 2 tohoto zákona říká, že změna jména a příjmení může být provedena Okresním národním výborem, nebrání-li tomu zájem společnosti a jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele.
Tak
nepochybně to co zde bylo řečeno jsou důvody hodné zvláštního zřetele, protože pro toho člověka
to znamená odstranění strašných psychických zábran a mám za to, že nelze mít zatím ani z toho
hlediska eventuelního kontaktu s lidmi druhého pohlaví, problém, že by tady tomu bránily
problémy společnosti a vidíme, že v konkrétních případech se podle tohoto předpisu skutečně ke
změně jména na to jméno neutrální přechází. |