|
Další část základů chrámu, v němž sídlí japonská genderová ideologie, je poskytována kombinací různých náboženských a ideologických hnutí, která spolu tvoří vysoce synkretickou spirituální krajinu japonské společnosti. (Davis, 1991, in Wieringa, 2001) V Japonsku jsou náboženství a politika silně provázány. Po reformě Meiji došlo k vytvoření systému na základě neo-konfuciánských, buddhistických a šintoistických hodnot, kde byl socio-politický život modelován podle „přirozené" heterosexuální rodiny. V tomto systému mohly ženy sice pracovat, ale jejich místo bylo v domácnosti, v roli oddaných a poslušných manželek. (Fujimura-Fanselow, 1995) Dalším důležitým základem systému je oddělení společenských tříd. Co je správné či vhodné v jednom společenském rámci, může být v jiném naprosto nepatřičné. Tím jsou identity jednotlivců do jisté míry štěpeny podle různých sociálních prostředí, ve kterých se pohybují. Identita a sociální chování nejsou v Japonsku tak úzce spojeny, jako je tomu např. na západě. Hraný, homoeroticky nabitý svět Takarazuka Revue je sice považován za hezký a žádoucí, v domácnosti se ale musí žena podrobit zcela jiným pravidlům. (Wieringa, 2001) Japonská společnost je, na rozdíl od západních zemí, spíše než na identitě založena na chování. Hranice mezi přijatelným a nepřijatelným chováním se mohou měnit, ale zůstávají velmi reálné. Společenské vyloučení je pak těžce pociťovaným trestem pro ty, kteří tyto hranice překročili. Různé formy správného či vhodného chování, jenž se od jedince očekává, lze nalézt v rozlišování mezi pojmy giri (povinnost ke zvláštní osobě) a ninjo (vlastní nutkání jedince) a mezi honne (skutečné motivy) a tatemae (záminka, oficiálně dané motivy).
Tolerance
k transgenderovým formám chování, kterou představuje romantický obdiv
k představitelkám mužských rolí otokoyaku v Takarazuka revue, je
provokující a sexuální tužby mimo manželství jsou zobrazeny jen v takové
míře, aby normy heterosexuálního svazku zůstaly nedotčeny. Střecha
chrámu zůstane v původním stavu, dokud se nenaruší každodenní svět
znuděných žen v domácnosti a sekretářek, které ochotně servírují čaj.
(Wieringa, 2001)
|