IV. SITUACE TRANSGENDERŮ

Z předchozí kapitoly vyplývá, že svět žen a mužů je v Japonsku hmatatelně oddělen, čemuž odpovídá i výchova dětí. Tak, jak trpí homosexuálně orientovaní lidé v dospívání, kdy objevují svou erotickou orientaci, a poté v dospělosti, pod velkým tlakem okolí, které je směřuje k manželskému soužití, tak trpí transgenderové často již od nejútlejšího dětství. Oddělená výchova, školní uniformy, svátky určené jen pro holčičky nebo jen pro chlapečky, jiný způsob mluvy v japonštině přísně předepsaný…

Míra utrpení se liší podle toho, jak závažný je stav nesouladu mentálního a fyzického pohlaví; pro ty, jenž pociťují pevně stanovené hranice mezi muži a ženami spíše jako omezení, je zde určitý prostor díky staletí existujícím transgenderovým praktikám např. v rámci divadla, avšak pro jedince, jejichž nesoulad s tělem ústí v nenávist vůči němu a myšlenkám na sebevraždu, je situace skutečně žalostná, ač vývoj v poledních letech přináší naději na lepší budoucnost.