|
„Navzdory lesbickému hnutí, které začalo rozvíjet své aktivity v 80.letech 20.století, vyjadřují lesbické ženy opakovaně své pocity izolace a beznaděje," referuje Wieringa ze své stáže v Tokiu v roce 1998. Ředitelka Centra gender studies v Tokiu dodává, že potrvá ještě 20 let, než budou japonští výzkumní pracovníci schopni zabývat se lesbickými otázkami, aniž by se museli bát o svou kariéru. Co je tento „systém", který používá mlčení jako jeden z důležitých nástrojů, kterými dohlíží na stav věcí; systém, jenž podporuje heterosexuální manželství tak silně, zatímco ignoruje touhy žen po vztazích s jinými ženami a dovoluje „démonům", aby jejich vztahy ničili? (Wieringa, 2001) Japonskou genderovou ideologii lze přirovnat k chrámu, jímž otřásá zemětřesení. Můžete třást jeho stěnami jak chcete, ale jeho základy jsou početné a střecha nezávisle konstruovaná, takže bude budovu vždy držet pohromadě. Část základů tohoto „chrámu" tvoří nepropustnost politického a socio-kulturního systému, kde mají moc v rukou muži, skutečná „patriarchální gerontokracie", která pečlivě střeží svou moc. Navzdory formální otevřenosti občanům je ve skutečnosti přístup do této vládnoucí kasty vymezen výlučně mužské elitě, která se probojovala na vrchol cestou exkluzivního hierarchického systému vzdělávání. (VanWolveren, 1989, in Wieringa, 2001) Vnější jednota Japonska je pečlivě střežena navzdory ničivému vnitřnímu napětí, které je stále více patrné v přetrvávající ekonomické krizi. Neformální strukturu systému udržují manželské svazky, které představují rozhodující soudržné síly. Ideologie založená na patriarchálním heterosexuálním rodinném modelu prostupuje ekonomické, sociální i politické vztahy.
Podle Van Wolverena byla tato
ideologie pečlivě konstruována po náhlém konci feudálního období
Tokugawa, kdy americké „černé lodi" násilně otevřely Japonsko okolnímu
světu. Reforma Meiji, která započala roku 1868, představovala primárně
ideologické hnutí, v němž musely být vytvořeny nové svazky loajality.
(Wieringa, 2001)
|