Tereza Spencerová: "Jsem tranďák!"

Tereza Spencerová, jedna z výrazných postav české novinářské komunity, prošla procesem přeměny pohlaví. Její kniha Jsem tranďák! Je v naší historii teprve druhou knihou, autenticky se zabývající transgender problematikou očima vlastního prožitku (první byla publikace Monika Němcová – Míla Němců – Robert Němec). Pokud ale čekáte autobiografický příběh plný depresí, neštěstí a stesků na nespravedlnost přírody, čekáte marně. Tereza téma uchopila s lehkostí, bravurou a švihem sobě vlastním.

V další části je popsána historie vývoje medicínského pohledu a medicínských způsobů řešení transgender problematiky. Tereze se povedlo velice zajímavým způsobem toto téma převést za pomoci laicky srozumitelných a čtenářsky atraktivních výrazů do napínavého vyprávění proloženého zkratkami osobních příběhů jednotlivých aktérů.

Neméně zajímavý je pak i kontext zeměpisný, kulturní a náboženský.

Originálním příspěvkem je následný popis vývoje transkomunity v naší republice, založení občanského sdružení Transforum (zde byla Tereza jednou z hlavních postav) a peripetií spojených se snahou o podporu emancipace trangender lidí v sobě i navenek, s úsilím o osvětu a změnu postojů majoritní společnosti.

Veliký prostor pak Tereza věnuje obci českých sexuologů a speciální účty si vyřizuje s komisí schvalující chirurgické zákroky procesu přeměny pohlaví. Zcela jí rozumím a většinu jejích výhrad považuji za oprávněnou. Nutno podotknout, že Tereza absolvovala proces přeměny pohlaví již před časem a mnoho věcí se od té doby, alespoň doufám, výrazně změnilo.

V poslední části pak nám Tereza dovoluje o něco více nahlédnout do svého života, speciálně pak do období pooperačního. Nerada bych svými těžkopádnými interpretacemi jakkoli měnila význam jejích přesných formulací se všemi barvami a vůněmi, váženými snad na lékárnických vahách. Hovoří zde s velikou upřímností o hledání sebe sama, hledání své skutečné identity, svého postavení mezi lidmi, své svobody a svého klidu.

Tereza vždycky byla, je a bude výrazná osobnost, bojovnice, chytrá a vzdělaná diskutérka, člověk se vzácným darem humoru i sebeironie a nedomyslitelnou permanentní potřebou zabývat se věcmi veřejnými. Její podíl na zvyšování informovanosti majoritní společnosti o transgender problematice je veliký a osobní nasazení obdivuhodné.

Žije tak, jak nakonec i sama uvádí v závěru své knihy: „Jsem tou nejlepší ženou, jakou mohu být, aniž bych tím nějak omezovala své ego, a jak říká moje kamarádka Milka – tak to ber nebo nech být.“ Tak já bych si to, milá Terezo, dovolila brát – a moc Ti děkuji.