Svoje básnické pokusy jsem začala zkoušet na střední škole, asi v roce 1995. Bylo to spontání rozhodnutí na základě objevení autora, který významně formoval můj tehdejší přístup k životu. Jeho jméno je Daniil Charms a přesto, že jeho tvorba je veskrze nepozitivní až depresivní, učarovalo mě jeho charisma a jeho styl, kterým dává sobě i ostatním v životě určitou naději. V tu dobu jsem samozřejmě nevěděla o jakou naději pro mne může jít. To jsem s konečnou platností pochopila teprve nedávno, kdy začaly všechny věci v mém dosavadním životě dávat najednou větší smysl.
Mezi lety 1997-2003 jsem byla neaktivní vzhledem k vidině seberealizace ve své nové rodině.
Současné básničky jsou víc orientované na porozumění druhým i sama sobě a na toleranci. Místo předchozího strohého
"ano - ne" období se podstatou básní stává přesnější vyjádření mých citů.
|