Zrádce kůń,
Hbitým cvalem,
Kráčí vstříc.
Mýlil on sebe,
Nikdy neoněměl,
Halekal, žasnul,
Jako ostatní.
Kořeny ztratil,
Vyhnali ho,
Nemluvil,
Snad i oněměl.
Barák ze zlata,
Hnusu, též mramoru,
Našel snad přístřešek,
Utíkal nahoru,
Po schodech.
Lemuje zeď, podél schodiště,
Odporně cpe se mu do pusy samet.
Chce řvát a nemůže,
Vnímá zář komet.
Od světla lustru,
Dřevěné přízraky,
Ta tam je vstřícnost.
Toho koně,
Zrádce, který
Hbitým cvalem
Běžel ku mně.