Orchidektomie na Bulovce

Hormonální léčba, komise, dvoufázová operativní úprava genitálií - to býval až donedávna u MtF standardní postup. Že to ale nemusí jít vždy touto cestou ukazuje postup dvou českých MtF, které zvolily poněkud netradiční řešení. Rozhodly se totiž rozložit si své operace do více fází, přičemž v první etapě podstoupily ve FN Bulovka pouze relativně jednoduchý zákrok - orchidektomii, tedy odnětí pohlavních žláz.

O tom, co obě ženy (říkejme jim třeba Sára a Bára) k tomuto neobvyklému postupu vedlo, jsem si povídala s jednou z nich, se Sárou. Pro větší přehlednost jsem její vyprávění částečně strukturovala a stylisticky upravila...

Co vás vedlo ke zvolení tohoto netradičního postupu?

Budu mluvit za sebe, ale Bářiny motivy byly velice podobné. Uvedu hlavní důvody.
1) Motolská urologie, na kterou se obrací většina českých MtF, byla a je v současné době značně přetížená, a protože operace TS nejsou považovány za akutní, docházelo zde k častým odkladům a tím i k prodloužení čekací doby na víc jak půl roku.
2) Své současné genitálie sice nepovažuji za adekvátní, ale na druhou stranu k nim necítím nějakou výraznou nenávist. Tím pádem nemám ani potřebu se jich za každou cenu co nejrychleji zbavit. Naopak mi nevadí trochu déle počkat, důkladně se informovat a dobře si rozmyslet, na jakém pracovišti operativní změnu podstoupit. Nemám nic proti tzv. she-male, avšak moje cesta to není a s celkovou operací do budoucna určitě počítám...
3) I přes androcurovou terapii zůstávají pohlavní žlázy částečně aktivní a zjednodušeně řečeno, nedělají v těle dobrotu. Tato cesta mi tedy pomohla mimo jiné i ve snížení produkce testosteronu.
4) Neutrální doklady pro mne byly již značnou přítěží, a proto jsem se rozhodla podstoupit právě orchiektomii, která odnětím pohlavních žláz definitivně ukončila mojí starou a nevítanou plodnost, což mi umožní dosáhnout na matrice změny jména a rodného čísla na ženský tvar.

Co přecházelo vašemu nástupu do nemocnice?

Na základě doporučení doktorky Fifkové jsme zvolily Fakultní nemocnici Bulovka v Praze... Asi měsíc před operací jsme společně navštívily primáře urologie, pana Gilberta, sdělily mu své přání a domluvily se na všem potřebném. Pan primář nás mile překvapil svou vstřícností a pečlivostí, když řekl, že musí nejprve zavolat docentu Jarolímovi do Motola a domluvit se s ním na přesném operačním postupu, aby náhodou nepoškodil tkáně, které budou pro budoucí zákroky důležité. Takto odpovědný přístup v nás vzbudil důvěru...

Pak už bylo nutné jen dostavit se nejdéle 14 dní před operací na Bulovku kvůli odběru krve...

Víme, že v Motole se 14 dní před operací vysazují hormony, primáři Gilbertovi jsme užívání našich léků řádně nahlásily, ale o žádném žádoucím přerušení se nezmínil, a tak jsme žádnou pauzu nedržely. V budoucnu bych ale doporučovala správný postup předem prokonsultovat.

Jak probíhal den před operací?

Nastupovaly jsme den před operací v 10 hodin ráno. Sestra s námi sepsala osobní údaje a zavedla nás na pokoj. Ten byl 3-lůžkový, ale od primáře jsme měly slíbeno, že tam budem samy. Tenká přepážka nás oddělovala od vedlejší kóje, kde byly umístěni tři pánové. S nimi jsme pak měly v předsíňce společnou koupelnu, záchod byl na chodbě. Bylo by nám sice příjemnější, kdybychom sousedily s ženami, ale nijak jsme to neřešily...

Absolvovaly jsme vyšetření EKG a pak nás čekal až do večera kopec nudy. Na chodbě je sice televize, ale nás moc nelákala. Kdybychom ještě chtěly řádit venku, dali by nám propustku, ale nám se nikam nechtělo. Ve 12h jsme snědly oběd a pomalu se převlékly do nočních košil a županů. Začaly jsme tipovat, zda nám budou dávat klystýr a cévku. Po odpolední svačině jsme už začaly být optimistické, ale v pět k nám přišla sestra a oznámila, že večeřet už nebudem, protože nás čeká propláchnutí střev. Přišla na nás pohřební nálada. Jako odsouzenkyně jsme se odšouraly na sesternu. Celá akce probíhá tak, že si lehnete na bok zády k sestře, ta vám do řitního otvoru zavede naolejovanou hadičku a pustí do vás po menších dávkách asi půl litru vody. Příjemné to zrovna není, ale dá se to přečkat. Pak už jen zatnete svěrače a odšouráte se na pokoj. Než se půjdete vyprázdnit, je třeba alespoň deset minut obsah střev udržet. Pak vás čekají asi 2-3 návštěvy záchoda...

Ještě bych měla dodat, že jsme zcela samozřejmě chodily na dámské toalety a nikdo s tím neměl žádný problém.

Sestra nám rozdala jednorázová holítka a tak jsem se ve sprše zbavila posledních zbytků chloupků v rozkroku, které jsem nestihla odstranit ráno doma.

Další pokyn zněl, že nemáme od půlnoci pít. Kolem desáté jsme zalehly a spolykaly několik tablet živočišného uhlí a nějaký oblbovák a doufaly, že se aspoň dobře vyspíme. Bohužel, prášek byl slabý, takže jsem si dosyta užila převalování a probírání nejrůznějších obav. Byla to fakt mizerná noc.

Jak vypadal operační den?

Vzbudily jsme se sice rozlámané, ale jakž takž klidné. Ráno nás navštívil primář Gilbert a probral s námi, co nás čeká. Rozhodl, že operace proběhne místo v celkové jen v epidurální anestezii, kterou prý mají na Bulovce dobře zmáknutou. Pak jsme se osprchly a sestry nám pevně ovázaly nožky obinadlem, to kvůli prevenci embolie.

Doufala jsem, že nám dají další oblbovák hned ráno, abychom se uvolnily a netrápily nás zbytečně obavy, ale dali nám ho injekcí až těsně před odvozem na sál. Dávka byla opět slabá, pokud bych si to chtěla ještě rozmyslet, měla jsem dost jasnou hlavu, abych to mohla udělat, ale i když jsem ještě měla trochu strach, byla jsem odhodlaná to nevzdat. Cennosti jsem si nechala zamknout do skříně a pak už jela ve své postýlce na sál. Sestry mě cestou konejšily, žertovaly jsme, že místo injekce by spíš bodnul panák ferneta. V předsálí předaly postel sálovým sestrám, rozloučily se a převzaly postel s Bárou, která už byla hotová, zubila se na mne a povbuzovala, že to nic nebylo.

Zavezli mne na sál, tam jsem si sundala andělíčka, nahatá vyklouzla zpod deky a přelezla na operační stůl, kde mne přikryli tenkou plachetkou. Vzal si mne do péče anesteziolog, vydezinfikoval mi záda a pak provedl dva vpichy do páteře, ani to moc nebolelo. Za chvíli mi začlo v nohách mravenčit a za čtvrt hoďky už jsem od pasu dolů nic necítila. Na prsou mi připevnili elektrody od EKG, levou ruku mi připoutali po straně a zavedli do žíly kanylu, od pasu nahoru pak vztyčili zástěnu, abychom na sebe s chirurgy nemohli vzájemně jukat :) Zeptali se mne, zda chci být při operaci vzhůru, ale všechno zas mít nemusím, tak jsem se nechala raději uspat - dali mi něco do kapačky a za chvíli už jsem klimbala, sny jsem neměla nebo si je nepamatuju.

Vzbudila jsem se asi za 40 minut, když už dokončovali šití. Pak mne sestrčili zpátky na postel, přikryli peřinou a odvezli rovnou na pokoj, jipka nebyla vůbec potřeba. Byla jsem normálně při vědomí a hned po návratu obvolala blízké. Jediné omezení při epidurálu je, že několik hodin musíte přísně ležet, ale to by vás při celkové narkóze čekalo nejspíš taky. Ono záleží dost na délce anestezie, ta naše trvala asi necelou hodinu, a na operaci jsme byly mezi 10-12h, takže jsme dostaly zákaz vstávání až do osmi hodin večer. Aspoň jíst jsme ale mohly, a to tak, že nám položili tác s jídlem na postel a dovolili lehnout si na bok. Postupně nám nožičky začly přicházet k sobě a s nimi i operovaná místa. Dostavila se mírná bolest, trochu podobná pocitům, jako když nás někdo za starých časů kopl míčem ... však víte kam :) Nebylo to ale nic hrozného, žádné utišující prostředky jsme nepotřebovaly.

Protože jsem asi od 10h večer předešlého dne nic nepila, nechtělo se mi naštěstí vůbec čůrat, jinak bych totiž musela použít bažanta, což by mi přišlo, ehm, trochu nevkusné. Takto jsem přečkala bez potíží 20.hodinu a pak se šla normálně vyčůrat. Jedné sestře přišla má výdrž tak neuvěřitelná, že mne následovala na WC a z vedlejší kabinky napjatě poslouchala, jestli se opravdu vyčůrám :) Kdyby to totiž nešlo, musely by mně dát včas cévku, proto asi ta starostlivost.

Cítily jsme se celkem dobře, jen jsme byly ještě dost malátné a při prudším vstávání se nám točila hlava. Tak jsme šly brzo spát a spaly jak zabité, totiž vlastně operované :)

Jaké byly další dny?

Druhý den dopoledne byla velká vizita, které jsme se naštěstí vyhnuly tím, že jsme šly na sesternu na převaz. Podezírám Gilberta, že to tak zaonačil on, aby nám ušetřil rozpaky :) Sundali nám obvaz, primář zkontroloval ránu a pak nám ji sestra natřela zeleným roztokem, kterému se říká tekutý obvaz.

Vrátily jsme se na pokoj a věnovaly se odpočinku. Odpoledne dorazili naši blízcí, což nám výrazně zlepšilo náladu. Návštěvní hodiny jsou sice jen od 16 do 18h, ale sestra nám řekla, že se to nebere zas tak přísně, hlavně když návštěvy nechodí dopoledne, kdy je nejvíc práce, to prý personál nerad vidí...

Druhý den po operaci rozhodl Gilbert, že nás propustí. Ve veselé náladě jsme se s ním domluvily, že zůstanem ještě na oběd, než si pro nás přijedou naše rodiny. I kdybychom ale neměly zajištěný vlastní odvoz, nabídly by nám sanitku...

Jak se ti dařilo po propuštění?

Cesta domů mne docela vyčerpala a zbytek dne jsem odpočívala a spala.

Ani třetí den po operaci jsem ještě nebyla úplně fit, ale večer už to bylo výrazně lepší.

Čtvrtý, pátý a šestý den jsem už chodila na procházky a bylo mi docela dobře.

Sedmý den po operaci už jsem dokonce běžela na autobus, z čehož jsem usoudila, že už jsem zdravá :)

Také další dny ubíhaly v poklidu, jen mi začly vadit stehy. Dva vypadly samy, ale další tři ne a ne povolit, tak jsem jim deset dní po operaci ve spolupráci s nůžtičkama trošku pomohla :)

14 dní po zákroku jsme pak šly na Bulovku na kontrolu a Gilbert nás moc netrápil, ani operované místo vidět nechtěl, jen se zeptal, jestli je vše v pořádku, což také bylo, takže jsme mu za všechno mockrát poděkovaly a rozloučily se.

Ještě několik týdnů po operaci mě občas trošku zabolelo v tříslech, jinak jsem ale neměla žádné potíže a jizva se mi pěkně zahojila.

Jak ovlivnila operace sex?

Tady mohu stručně říci, že všechny autoerotické i jiné schopnosti zůstaly zachovány :)))

Jak hodnotíte přístup personálů?

Popravdě řečeno, jejich postoje jsme se předem hrozně bály, ale můžu říci, že nakonec jsme byly velice spokojené... Mně osobně se nestalo, že by mne někdo oslovil ve špatném rodě, mojí kolegyni se to přihodilo asi dvakrát. Jinak na odběru krve, při EKG, na sále i na pokoji se k nám personál choval jako k ženám, výjimečně někdo mluvil neutrálně... Zpočátku byli sice někteří trochu v rozpacích, ale pak si rychle zvykli... Stručně řečeno, v tomto ohledu si nemůžeme stěžovat.

Snad jedinou vadou byl klasický problém většiny nemocnic - musíte se na všechno důkladně vyptat, sám od sebe vám nikdo nic neřekne...

Jak vlastně vypadá na Bulovce typický denní režim?

V šest ráno vás vzbudí sestra a změří vám teplotu. Žádný strach, teploměr se dává normálně do podpaží, tedy pokud nemáte nějaká speciální přání :) Kolem osmé je malá vizita, přijde vás okouknout lékař, který má zrovna službu. Mezi osmou a devátou je snídaně. Mezi devátou a desátou je asi 2x týdně velká vizita, kdy si vás prohlídne hnedle deset doktorů najednou. Ve 12h je oběd a zhruba v 15h je pak malá svačina. Kolem páté vám znova změří teplotu. Večeře je v šest. Na večerku se tu moc nehraje, ale spát se chodí tak kolem jedenácté.

Jaké důležité rady byste daly na závěr svým případným následnicím?

1. vystupujte z pozice ženy, která si je svou identitou jistá, drtivá většina personálu to bude respektovat.
2. V nemocnici si všechno nechte vysvětlit, jinak se toho moc nedozvíte.
3. Intimní partie si důkladně vyholte před nástupem do nemocnice v pohodlí domova, nevynechejte ani klasický ženský trojúheleník na podbřišku. Nehlepší je chloupky nejprve nakrátko sestříhat a pak teprve vzít dohladka holítkem.
4. Na klystýr jděte jen v noční košili a županu, ovšem bez kalhotek, jen by vám překážely a sichr je sichr :) Zato si nezapomeňte dát do kapsy dostatek toaletního papíru, na místním WC totiž zpravidla žádný nenajdete...
5. Noc před operací požádejte o silnější prášky na spaní.
6. Ráno před operací si nesundavejte kalhotky, dokud vám sestry nezabandážujou nohy proti embolii, teprve pak se převlékněte do andělíčka a sundejte si prádlo, nemusí vás každý okukovat, že :)
7. Pokud nechcete po zákroku čůrat do bažanta, nepijte před operací raději už od osmi večer... 8. Při injekčním napichování páteře se pokud možno nehýbejte
9. Po operaci až do stanovené doby zásadně neporušujte zákaz vstávání
10. Při převazu na sesterně trvejte na tom, aby na ni nevstupoval nikdo nepovolaný, zejména pak pomocný personál

Díky za rozhovor.

Otázky pokládala, odpovědi zapisovala a editovala