Je mi 25 let, jsem muž, považuji se za Pansexuála. Ano, vím, co to slovo znamená. Vždycky jsem toužil primárně po vztahu a lásce někoho, a dlouho se mi to nedařilo. Pokud mě někdo zaujme, jde mi primárně o jeho povahu a i když jsou jisté fyzické rysy, které se mi nelíbí, generálně je pro mě fyzická podoba nedůležitá a když se zamiluji, nezáleží mi na pohlaví partnera.
Spolu s Richardem (narozen jako Simona) jsme cca rok a půl. Richarda jsem poznal jako člověka, který mi měl na zakázku nakreslit obrázek mých postav z příběhů, které pro zábavu píši (pro znalé furry fandomu šlo vlastně o mou Fursonu (Scalesonu) a jeho sestru). Když jsem se s Richardem seznámil, byl napůl cesty v hormonální terapii.
Než jsem Richarda poznal, věděl jsem, že tato záležitost existuje, ale nic víc. Právě díky němu jsem se začal o Transsexualitu zajímat daleko víc.
Dozvěděl jsem se to prakticky okamžitě. Na stránce kreslířů (DeviantArt), kde jsem ho poznal, měl v profilu jméno Ruchiel, a já se prostě zeptal, jestli je tedy holka nebo kluk.
Řekl mi, jak to s ním je a já s ním okamžitě začal jako s klukem mluvit i jednat. Tehdy jsem se s ním teprve seznámil a i když jsme měli pár společných zájmů, byl to prostě jen kamarád, kterého jsem neznal osobně. Neměl jsem s tímto zjištěním vůbec žádný problém, osobně jsem nikdy neodsuzoval sexuální minority a sám jsem věděl, že mě přitahují obě pohlaví a to nejen fyzicky (ačkoliv jsem to v sobě stále dost popíral).
Mé okolí se to dozvědělo až nějakou dobu potom, co jsem s Richardem začal chodit. Nejprve pár blízkých kamarádů, později rodiče a další známí. Mám za to, že mé okolí to přijalo dost dobře, zvlášť třídní učitelka ze střední školy, která sama je dost otevřená, ačkoliv starší - a poznala na mně, že nejsem úplně jako ostatní už dřív.
Richard mít děti díky Hysterektomii nemůže a ani jeden z nás dvou zrovna po dětech netouží, alespon zatím a to ani v případě adopce, která pravděpodobně stejně nepřichází v úvahu (jelikož má už oficiální mužskou identitu a adopce "homosexuálních" párů stále ještě není uzákoněná).
Nemám s ní sebemenší problém. Ve vztahu jsem více submisivní, a ačkoliv Richard je v současné době něco - promiňte mi ten výraz - "napůl", tedy v podstatě mužské tělo a ženský spodek, přitahují mě obě pohlaví a díky tomu jsem naprosto spokojený.
Byl jsem vychován v křesťanské rodině, i když nepříliš ortodoxní, takže ano. Snažil jsem se svou bi-orientaci sám v sobě popírat, trvalo dlouho, než jsem se s ní smířil a pomohl mi v tom právě výše zmiňovaný Furry fandom.
Se sexuálním životem jsem víceméně spokojený, sex je normální a dokonce jsme schopni si díky erotickým pomůckám prohodit role. Víceméně proto, že jediný problém je v tom, jak obtížné je pro Richarda dosáhnout vrcholu. Věřím ale, že se jedná více o mentální záležitost a že se nám tento problém podaří společnými silami překonat.
Transsexualita partnera mi pomohla získat řadu nových zkušeností a poznatků a získat partnera, který je schopný mě podržet, který je duševně o hodně silnější osobnost než já a dává mi tím pocit bezpečí. Omezení žádná nevidím, obavy byly pouze ze začátku, kdy jsem by dost nejistý kvůli pocitu, že mě i jeho okolí odsuzuje. Stejně tak proto, že se Richard mění na muže a stejně byl ochoten jít do vztahu s klukem. Měl jsem ze začátku obavy, že vztah nevydrží.
Ostatním bych chtěl vzkázat toto: rozhodně se nenechte zastrašit nebo odsoudit okolím. Vy, co po vztahu toužíte, nedoufejte, ale věřte a nebojte se zkusit podobný vztah. Nemusí to fungovat vždy, ale možná zjistíte, že pohlaví partnera skutečně není to nejdůležitější ze všeho - ať už jste sám/a TS nebo partner TS člověka.