Nový pohled na genitálie a gender

Na rozdíl od endokrinologie, která se "alespoň nominálně zabývá popisem lidské fyziologie," není účelem plastické chirurgie "tělo popisovat, nýbrž jej upravovat" a samotná plastická chirurgie je následkem toho "do značné míry ovládána ideologií". Je na čase zvážit její využití pro odlišné účely. Podobné úvahy se však střetávají s námitkami proti zbytečným úpravám genitálií, ledaže bychom připustili, že existuje rozdíl mezi tím, když se jedinec rozhodne dát si upravit své genitálie sám/sama a když za něj toto rozhodnutí učiní lékař nebo rodič. Zásadní rozdíl tkví v záměru.

K institucionalizovanému mrzačení dochází z toho důvodu, že genitálie se berou příliš vážně. Přitom se však nerespektují samotné orgány jako spíše jejich idea. V úporném boji o to, kdo bude mít při "řezání" rozhodující slovo, se idea genitálií trivializuje a jejich význam se prostřednictvím kontrolované trivializace některých variant snižuje. Pokud se lidé mají naučit respektovat určitá tělesná uspořádání, měli by nejprve ztratit úctu vůči těm ideálním.

Kdyby se genitálie daly běžně upravovat podobně jako třeba nosy, okruh potenciálních zákazníků by se mohl neomezeně rozšířit. Začneme-li genitálie považovat za něco, co se dá vytvořit na zakázku, učiníme tak první krok k denaturalizaci a destabilizaci nejen jich samotných, ale dokonce i samotného genderu. Morgan v této souvislosti hovoří o dni, kdy reklamy zachycující penis před operací a po ní budou doprovázeny sloganem "Penis, jaký jste vždy měli mít". Bude si je však moci pořídit každý, i údajné ženy? Nepředstavuje taková situace hrozbu pro ty, kdo ovládají trh s genitáliemi?

Existuje jeden novinový inzerát, který propaguje zvětšení a prodloužení penisu "naprosto přirozenou cestou", a je orámovaný nápisem POUZE PRO MUŽE (vytištěným velkými písmeny). Zvláštní na tom však není skutečnost, že penisy se zvětšují a prodlužují (přičemž klitorisy a malé stydké pysky se naopak zmenšují), ale to, že inzerát omezuje okruh potenciálních zákazníků výhradně na muže. Může samozřejmě jít o způsob, jak odradit transsexuální muže, ale také o výstrahu ženám, aby v sobě potlačovaly touhu po nadměrných klitorisech alias penisech.

V tuto chvíli by již mělo být zjevné, že "v přírodě" existuje široká škála genitálních variací a že představitelé lékařské profese se s pomocí nejrůznějších technologických vymožeností snaží snížit tuto variabilitu u obou pohlaví a zároveň zvýraznit jejich vzájemné rozdíly.

Pokud však začnou dospělí uplatňovat své právo na úpravu vlastních genitálií a genderu, jaký to bude mít dopad na děti, jejichž genitálie jsou lékaři považovány za "znetvořené"? Dojde nakonec k přijetí liberálnějších měřítek, podle nichž se budou genitálie posuzovat, a k tomu, že operace se vyhne čím dál tím většímu počtu dětí, nebo nastane pravý opak?

Propagace chirurgických zákroků sloužících k úpravě genitálií by mohla toleranci vůči odlišným genitáliím spíše snížit než zvýšit.

Srovnání s nosy je zde naprosto na místě. Jedinci podstupující operaci nosu volí místo nejrůznějších "etnických" modelů malé ohrnuté nosíky, které jsou typickým znakem privilegovaných vrstev obyvatelstva. Vyjdeme-li z tohoto poznatku, co nás asi čeká, až přijdou do módy chirurgické úpravy genitálií?

Nastane situace, v níž každý – ženy i muži – bude chtít velký pyj, který je typickým znakem privilegovaného pohlaví, nebo dojde k tomu, že muži uplatní svá privilegia v praxi a stanoví, že velký penis smějí mít pouze muži a že ženy by si měly hromadně dávat zmenšovat poštěváčky? Začnou se u žen vytvářet komplexy týkající se další části těla, a to konkrétně té, která díky puritánskému mlčení, jímž naše kultura přechází vše situované "tam dole", zůstávala až dosud mimo dosah?

Tyto možnosti bychom rozhodně měli zvážit předtím, než si začneme pohrávat s myšlenkou využití chirurgických úprav genitálií při podkopávání genderového systému.