Nový pohled na genitálie a gender

Členové organizace Androgen Insensitivity Syndrome Support Group v prvních letech její existence odmítali jakoukoliv spojitost mezi intersexualitou a transgenderismem ("Nechceme mít nic společného s pohlavní rozladou, crossdressingem ani transsexualitou."). Nedávno jim však začaly docházet jisté souvislosti, na něž poukazují někteří členové Severoamerické společnosti intersexuálů jako například Morgan Holmes.

Ta vidí mezi intersexuálními genitáliemi, bisexuální osobní identitou a sexuálním chováním jasný vztah a dodnes želí skutečnosti, že byla nucena prodělat amputaci klitorisu – zčásti také proto, že velký pyj (spolu s vaginou) by její bisexuálně-intersexuální osobní identitě dodal náležitou funkční všestrannost. Je však třeba přiznat, že většině rodičů by její důvody patrně nepřišly dostatečně přesvědčivé na to, aby je odradily od chirurgických úprav genitálií svého potomka.

Jedním z důvodů, proč jsou intersexuálové prezentováni coby nejlepší představitelé transgenderismu, je skutečnost, že "mají kromě změněných tělesných parametrů změněné i parametry mentální či genderové". Takzvaný "transgenderový indikátor" mají zkrátka "v krvi".

Toto tvrzení lze vnímat i jakožto součást snahy najít pro transgenderismus biologické vysvětlení, která je v souladu s názorem některých představitelů gay komunity, že esencialistický koncept homosexuality či pohlavní rozlady by přispěl k větší toleranci ze strany většinové společnosti. Mnozí autoři se však snaží dokázat, že toto pojetí by nebylo dostatečně přesvědčivé.

"Nalezením biologického vysvětlení předsudky nevyvrátíme." Navíc – vzhledem k tomu, že revoluční zlomy musejí mít povahu veřejné události – je to právě prohlášení, že mé tělo je (ve smyslu genderu) chaotické, jež vede k rozpadu genderu a ne existence jakýchsi skrytých indikátorů. Tato možnost se nabízí všem, nejen intersexuálům.

Navzdory tomu, že v lékařském sektoru je všeobecně přijímán jednotný způsob chápání intersexuality, objevují se již i první náznaky odlišného pojetí. Psycholog Walter Bockting na mezinárodním kongresu o genderu, crossdressingu a sexualitě, který se konal v roce 1995, naznačil, že v rámci projektu Human Sexuality Program, jenž probíhá na půdě minnesotské univerzity, dostávají transgenderisté příležitost vyjádřit svou genderovou identitu, aniž by přitom museli absolvovat chirurgickou úpravu genitálií.

Na základě poznatků získaných psychology od transsexuálních klientů, kteří nebyli vystaveni tlakům, jež by po nich vyžadovaly přijetí stereotypní role, je Bockting i proti chirurgickému řešení intersexuality. Své názory prezentuje na shromážděních, kde se odborníci na lidskou sexualitu seznamují s genderovými teoriemi, které by tak mohly zprostředkovaně proniknout i do vlivnějších vrstev lékařského sektoru (konkrétně k chirurgům a endokrinologům).

Členům organizace Androgen Insensitivity Syndrome Support Group se podařilo přimět některé význačné endokrinology, aby zvážili jejich doporučení týkající se odlišného přístupu k pacientům, která vycházejí z hlubšího porozumění věci a radikálnější koncepce genderu. Jeden lékař se o jejich materiálech, v nichž se kritizoval stávající přístup k intersexualitě, vyjádřil jako o "mimořádně inspirativních" a dokonce i po vyjádření nedůvěry vůči konceptu třetího genderu (jenž ostatně AISSG neprosazuje) uzavřel svůj komentář následujícími slovy: "Na těchto materiálech je přínosné zejména jejich směřování k otevřenější a obsáhlejší diskusi o komplexní problematice týkající se abnormálního vývoje genitálií."