Nový pohled na genitálie a gender

Změna přístupu k intersexualitě však může proběhnout pouze v takovém kulturním kontextu, který bude uznávat i další typy "genderových paradoxů". Zamyslete se nad následujícím případem:

Jeden šťastně ženatý heterosexuál se dožadoval aplikace estrogenů, jež by měly za následek zvětšení prsou, neboť – jak posléze sdělil lékařům – jej sexuálně vzrušovala stimulace prsních bradavek a svou rozkoš tím chtěl ještě prohloubit. Manželka s jeho záměrem souhlasila. Lékaři, kteří mu hormonální přípravky předepsali navzdory skutečnosti, že u něj nenašli žádné ze symptomů pohlavní rozlady, došli k závěru, že "sexuální význam jeho prsou pro něj byl důležitější než jejich vzhled".

Pacientovi byly předepsány léky, narostla mu prsa a o rok později při kontrolním vyšetření prohlásil, že je zcela spokojen se svým tělem i životem. Na celém případu je fantastické zejména to, že holandští lékaři zcela odhlédli od role prsů coby genderového ukazatele. Dal by se podobný přístup aplikovat i na genitálie a co by to znamenalo pro genderovou teorii a praxi?

Pro některé jedince již není odlišný způsob přiřazování genderu ke genitáliím jen hudbou vzdálené budoucnosti. Většina transsexuálních mužů – zejména těch mladších – si nedává zašít vaginu, ale ponechá si ji spolu s poštěváčkem prodlouženým vlivem testosteronu na délku šesti centimetrů, čímž vlastně získají veškeré existující sexuální vybavení. Jejich úspěch u milenek je důkazem, že i pro tyto novoty existují odbytiště.

Severoamerická společnost intersexuálů občas dostává dopisy od lidí, kteří by se rádi seznámili s hermafrodity: "Jsem sice heterosexuál, ale představa ženy s penisem mě odjakživa velmi vzrušovala. Nevíte, zda existuje nějaká organizace sdružující hermafrodity na východním pobřeží Spojených států? (...) Předem děkuji za odpověď."

Jelikož u hermafroditů jde o vrozený "rozpor", měli by v partnerské roli vyšší společenský status než takzvaní shemales a hefemales – tj. jedinci, jejichž tělesný "rozpor" (tedy kombinace penisu a prsů či vaginy a kníru) je důsledkem hormonální léčby. Sexuální přitažlivost intersexuálních genitálií (vrozených i uměle vytvořených) by si zasloužila obsáhlejší analýzu, která by odhalila, jaký význam vlastně hrají v sex-appealu genitálie – některými lidmi dodnes označované jako "pohlaví" – a jaký gender. Osobně se domnívám, že gender (ve smyslu vnější prezentace obecně uznávaných sociálních rysů) má větší váhu, než by se zdálo v tradičním pojetí, kdy se jeho význam mísí s významem genitálií.

Není těžké si například představit současnou heterosexuální ženu, kterou odpuzují muži s nadměrným tělesným ochlupením, jak ji v tomto novém uspořádání odpuzují muži s penisy nebo naopak přitahují muži s ňadry a vaginou. Jaký význam by pak ovšem dostal termín "heterosexuální"? Lze označit ženu s vaginou, kterou sexuálně uspokojuje penetrace "ženou" s velkým poštěváčkem (jenž vypadá a funguje jako penis), za lesbu?

Jakmile v genderovém systému zachvátí chaos naše těla, sexuální orientace na sebe nenechá dlouho čekat. Její současná definice coby přitažlivosti pociťované vůči osobám se stejnými či odlišnými genitáliemi přestane dávat smysl – stejně jako intersexualita.