VII. SOUHRN

Práce se zabývá lidmi, kteří se ocitají na okraji japonské společnosti nebo nemohou žít svobodně a naplno kvůli své odlišnosti a identitě, která se vymyká heterosexistickým kategoriím „žena" a „muž". Výběr tématu ovlivnil jak zájem o příslušníky sexuálních menšin, tak o Japonsko i další asijské země a jejich obyvatele. Pro ty, kteří znají situaci transgenderů v České republice či západních zemích, mohou být nashromážděné poznatky zajímavé pro srovnání, práce se jím však nezabývá.

V první kapitole jsou vysvětleny české a z anglicky mluvících zemí přejaté pojmy a také některé japonské výrazy související s transgender problematikou. Termín „transgender" používám jak pro označení lidí, jejichž genderová identita nekoresponduje s jejich anatomickým pohlavím, tak ve významu zastřešujícím všechny, kdo narušují bipolární dělení lidí na bytosti feminní – ženy a bytosti maskulinní – muže.

Druhá kapitola popisuje japonský heterosexistický systém v podobenství s chrámem s mnoha základy, jimiž jsou 1. patriarchální elitářská vládnoucí vrstva, 2. společenská struktura založená na patriarchálním heterosexuálním rodinném modelu, konstruovaná v rámci reformy Meiji, 3. nábožensky a politicky podložená japonská genderová ideologie s modelem „přirozené heterosexuální rodiny", kde žena zůstává v domácnosti a poslouchá manžela a 4. společenské třídy se svými nepsanými a neporušitelnými pravidly.