DSM IV naproti tomu zná jenom jediný transvestitismus a to fetišistický, který je navíc svým výskytem omezen na heterosexuální muže, zároveň však DSM umožňuje specifikaci with gender dysphoria - s nespokojeností s pohlavím (Smolík 2002, s.473).

Hlavním problémem při popisu a diagnostikování transvestitismu je nedostatečné uvědomění si důvodů, které mohou být motivací ke cross-dressingu. Druhým zásadním důvodem, proč lze toto označení považovat za zavádějící, je vpravdě fetišistické zaměření na sám fakt cross-dressingu, který se diagnostikuje především u heterosexuálních mužů, zatímco o biologických žen de facto neexistuje ekvivalentní aktivita.

Problém je zde především to, že sám fakt cross-dressingu vypovídá jen velmi omezeně o genderové identitě. Navíc se u cross-dresserů vztah ke cross-dressingu v průběhu jejich života vyvíjí a to obvykle s tendencí "klást menší důraz na sexuální vzrušení, zatímco obvykle sílí důraz na sociální uspokojení ve feminní roli" (Docter 1988, s.20).

Tyto problémy s popisem cross-dressingu jsou jen těžko řešitelné. Už Magnus Hirschfeld popsal deset základních skupin transvestitů. Dělil je podle dosti nesourodých měřítek, jako byly forma cross-dressingu, sexuální orientace (preference) a genderová identita. Tyto zmatky se od té doby příliš nevyřešily. Hlavním kamenem úrazu současných klasifikací je především prolínání prvků odlišné sexuální preference a odlišné genderové identity (Docter 1988, s.9-38).

V DSM se mluví pouze o fetišistickém transvestitismu, avšak lze-li u něj diagnostikovat nespokojenost s pohlavím, pak je zřejmé, že máme co činit s odlišnou genderovou identitou. Na straně druhé klasifikace MKN 10 vyžaduje u diagnozy transvestitismus dvojí role, aby cross-dressing nebyl spojen se sexuálním vzrušením (Smolík 2002, s.404, 409, 473).