Tento paradox je dán tím, že Blanchard respektuje kriteria DSM, která kladou narozdíl od MKN 10 nepřiměřený důraz na sexuální orientaci genderových dysforiků. Bez ohledu na tuto skutečnost jsou Blanchardovi tvrzení o nalezení společného jmenovatel genderové dysforie jsou neodůvodněné, neboť se vyznačují především definováním termínů v kruhu nikoliv však jakoukoliv klinickou užitečností.

Na závěr popisu Blanchardovi konstrukce autogynefilie bych ráda ocitovala, co napsal o Hirschfeldově pojetí automonosexuálních transvestitů, která je prakticky ekvivalentem autogynefilie, Docter (1988, s.42): "Toto se neukázalo jako užitečná kategorie, přestože tento sexuální vzor je u cross-dresserů běžný."

Řada dalších konceptů zdůrazňuje především existenci samostatné cross-genderové identity (Doorn a kol. 1994) či vnitřní ženy (Prince 1976 in Docter 1988). Zajímavý koncept kladoucí důraz na roli relaxace a seberealizace při hraní ženské role vytvořil Talamini (1982 in Docter 1988, s.47). Domnívám se, že tyto koncepty, které nezdůrazňují ani sexuální vzrušení ani genderovou dysforii, mohou být u mnohých transvestitů uspokojivým vysvětlením jejich aktivity.

Především je třeba si uvědomit, že diagnóza transvestitismus dvojí role je velmi často užívána u transsexuálních lidí s dosud jen částečně rozvinutou genderovou dysforii, kteří však po čase rozhodnou podstoupit operaci a stanou se tak transsexuály. Tuto skutečnost je třeba mít vždy na zřeteli, přičemž je vhodné si uvědomit, že rozdíly mezi transvestitismem a transsexualitou jsou v mnoha směrech méně zřetelné, než se předpokládalo (Doorn a kol. 1994).