Nonhomosexuálními genderovými dysforiky mínil jak nehomosexuální transvestity s genderovou dysphorii, tak nehomosexuálně orientované male-to-female transsexuály, kterými Blanchard rozumí takové transsexuál male-to-female, kteří se eroticky zajímají o příslušníky opačného chromozomálního pohlaví a jsou bisexuální nebo asexuální. Tento koncept o společných rysech nonhomosexuálních transsexuálů prezentoval již o čtyři roky dříve v článku "Typology of male-to-female transsexualism" (1985).

Teprve po této prezentaci nezvyklého a komplikovaného dělení genderových dysforiků se dostáváme k samotnému pojmu autogynefilie. Blanchard (1989) navázal na termín automonosexuální transvestita, který použil Hirschfeld v roce 1918 k označení biologických mužů vzrušovaných představou, že jsou ženou. Tento termín se však pro označení této triviální skutečnosti nezdál Blanchardovi dostatečně vhodný, protože ho Hirschfeld převzal od Rohledera, který jej použil už v roce 1901 k označení specifické formy narcismu, u které je vzrušující představa vlastního těla, což je něco jiného, než později popsal Hirschfeld.

Proto se Blanchard rozhodl vytvořit nový termín autogynefilia, který znamená milovat sebe jako ženu. Blanchard přitom předpokládá, že tato představa se může objevit ve více podobách, než je pouze cross-dressing. Weiss (2002, s.100) uvádí čtyři formy projevů autogynefilie popsaných Blanchardem: fyziologickou, behaviorální, anatomickou a transvestitická autogynefilii.

Obávám se, že tudy cesta ke klasifikování, natož vysvětlení cross-dressingu nevede. Obzvláště trapné na celé záležitosti je, že Blanchard předpokládá existenci takové formy vzrušení pouze u "non-homosexuálních genderových dysforiků", ačkoliv by se existence takového vzoru dala hledat i u "homosexuálních genderových dysforiků" stejně jako u biologických žen.