3. Klinické otázky
Vzhledem k faktu, že transvestitismu není společensky nijak nebezpečný a většina transvestitů nevyhledává odbornou pomoc o změnu své identity, je jen málo informací o používání různých metod ve snaze změnit tuto identitu. V přílohách uvádím stručné zhodnocení terapeutického úsilí v otázce transvestitismu od Richarda Doctera (1988).

Docter považuje transvestitní chování za jen málo terapeuticky ovlivnitelné, přičemž na základě nemnoha studií na toto téma se předpokládá jistá účinnost behaviorálních technik. U nás popsal užití antidepresiv při léčbě transvestitismu Zvěřina (Weiss 2002, s.256). Nezdá se však pravděpodobné, že by taková léčba mohla ovlivnit cross-dressing u transvestitů.

Docter dále uvádí, že úsilí o přerušení cross-dressingu je nejen obvykle neúspěšné, ale navíc není většinou klientů ani žádáno. Zdůrazňuje spíše důležitost krátkodobých jasně cílených poradenských intervencí, které mohou pomoci řešit dílčí problémy spojené s cross-dressingem.