Rozhodně se nedomnívám, že názor Weisse (2002, s.93), že transvestitismus je třeba léčit pro jeho společenskou obtížnost, by mohl být argumentem pro jeho patologické zařazení. Jedná se zde totiž nejen o záležitost, v níž veřejné mínění podléhá jisté změně, ale také o základní otázce na základě čeho vlastně definovat patologické chování zejména v oblasti sexuální preference. Pokud se týká cross-dressingu to, že se někomu nelíbí, je stejně chabý důvod pro diagnostikování patologie jako to, že někdo nosí špinavé nebo naopak drahé šaty a ty se jiným nelíbí. Tím však nechci celou otázku zlehčovat, neboť nepochybuji, že existuje řada transvestitů, kteří pociťují svou aktivitu jako problém a mohou v tomto směru vyhledat lékařskou či psychologickou pomoc. Nedomnívám se však, že je to dostatečný důvod pro patologizaci transvestitismu (cross-dressingu).
Nezdá se totiž, že by hlavním směrem
lékařské či psychologické intervence měla být změna cross-dressingového chování,
přičemž existence této diagnózy vede ke kladení nadměrného důrazu na fakt cross-
dressingu, což je v genderově již dosti netolerantní společnosti medvědí služba všem cross-
dresserům, ať už sami pociťují cross-dressing jako problém nebo nikoliv.
|