Promlčecí lhůta podání stížnosti na lékaře

Pokud byla jednáním lékaře naplněna skutková podstata nedbalostního trestného činu podle § 223 trestního zákona (TZ), ublížení na zdraví z nedbalosti, je čin promlčen po třech letech.

Skutečnost, že občan České republiky má právo si stěžovat, pokud má oprávněně za to, že jeho práva jsou ohrožena či omezena,je zakotvena v několika právních normách různé právní síly. V minulosti ani v současné době však žádná právní norma nestanovuje dobu, která může uplynout od vzniku skutečnosti nebo od doby kdy se postižený dověděl o skutečnosti, že jeho právo bylo omezeno, aby věc byla považována za promlčenou a právo občana na stížnost tím zaniklo.

Z uvedeného by tedy vyplynulo, že si pacient může na lékaře stěžovat po jakékoliv době od vzniku skutečnosti, která je předmětem jeho stížnosti. Orgán či instituce, kam byla stížnost zaslána by jí musela přešetřit a řešit. I když je třeba brát v úvahu, že jakákoliv svědecká výpověď po delší době po vzniku události, která je předmětem stížnosti, je problematická. Její věrohodnost totiž klesá s délkou času od jejího vzniku. Oprávněně se však poukazuje na to, že při šetření a řešení stížnosti lze vycházet ze zdravotnické dokumentace, která by měla být k dispozici a jejíž důkazní váha je často při řešení stížnost rozhodující.

V praxi je akceptováno, že pokud není stanoveno jinak, tedy pokud věc není upravena žádnou právní normou, vychází se z ustanovení občanského zákoníku, v našem případě z promlčecích lhůt stanovených v § 101 Občanského zákoníku, kde je promlčecí doba stanovena na 3 roky a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. V některých případech by bylo nutné vycházet i ze znění § 106 Občanského zákoníku. Pokud však pochybením, postupem lege artis byla pacientovi způsobena škoda na zdraví, pak je nutné vycházet z ustanovení § 106 Občanského zákoníku, kde je stanoveno, že náhrada škody na zdraví (bolestné, snížení společenského uplatnění) se nepromlčuje.

V takovémto případě se již nejedná o stížnost ale o občanskoprávní řízení jehož předmětem je odškodnění za způsobenou škodu na zdraví. Nedbalostní trestní čin podle § 224 TZ - těžká újma na zdraví - je promlčen uplynutím promlčecí doby, která je 3 léta, je-li událost posuzována dle odstavce 1), 5 let je-li posuzována podle odstavce 2), který by u lékaře připadal v úvahu častěji. Tato situace nastává tehdy, pokud lékař spáchal trestný čin těžké újmy na zdraví nebo smrt z nedbalosti tím, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení, funkce nebo mu uloženou zákonem.

Promlčením zaniká odpovědnost i trestnost. Důležitá je skutečnost, že námitku promlčení lze uplatnit pouze v rámci soudního řízení. Skutečnost, že věc je promlčená však neznamená, že spáchaný čin se stal činem oprávněným, ale pouze že zanikla odpovědnost a trestnost.