Petula - poezie

Paní se starou jehlicí do klobouku vetknutou ve vlasech

Před dívčím internátem
v účesu s drátem
               místo jehlice
zas postává
               jak stará opice

Bradička se jí třese
Babička o noblese
si může nechat zdát

A tak jako z té jehlice
i z bývalé krasavice
zbyl už jenom ten drát…

Ty, co ji milovaly
(Kdes hladkých stehen kůže!)
po čase se provdaly
a přežily své muže
a již se nevrátily
(I staré voní růže!)
nebo se vytratily
za muži do mohyly

Do úvah svých pohrouženou
dívčí smích trh’ starou ženou
a z plných vykrojených rtů
zas slyší drsnou pubertu

„Co tady sakra dělá
ta baba zkostnatělá!“

Neví kam oči dát
O asfalt cinknul drát…


(4.1.02)