Petula - poezie

Dáma v parku

Tvá pružná chůze
co sbírá oči mužů
pohyb tvých boků
je plavné touhy let

Stará jsem tuze
O tobě snít jen můžu
Pod tíhou roků
jsem pro tě míň než kmet

Však přeci
Když přijde jaro
Vídávám věci
Stačí mi málo

Jen na lavičce v parku posedět
Koukat na krásně mladý ženský svět
Svou plavou neteř vidím přicházet…

A není sama

(Z lavičky kyne jim stará dáma…)


(4.1.02)