Kateřina Dolnoveská - básnická sbírka Transgender

Stesk

Hned na úpatí kopců stojí
dvůr starý kolik století,
když kolem něho musím projít,
stesk srdcem vždycky proletí.

Sem přivedli mne dávno v dětství,
byl to pro mne tak zvláštní svět,
též dívka tam byla ze sousedství,
s níž začaly jsme si rozumět.

Když tančila jednou večer v sadu
a tichem se nesl její zpěv,
šat jako v proudech vodopádu
obnažil náhle tak milý zjev.

Jak kradla jsem se pod stromovím
v půl taktu ztrnul krok i zpěv,
ten příběh proto nedopovím,
že zavadila jsem o větev.

Tak píseň v půli přetrhla se,
je po ní rána zjizvená.
Snila jsem dlouho o tom hlase,
zněl v mysli dál jak ozvěna.

Až povezou mne s ranou v těle,
chci kolem toho dvorce jet,
chci vzpomenout sny nedospělé,
kdy štěstí se zdálo nadohled.

Snad jednou v milostivém čase
zas sadem píseň poletí
i radost bude znít v tom hlase
a stesk můj jak ptáci odletí.

Až povezou mne s ranou v hrudi,
chci kolem toho dvorce jet,
můj kočí mne snad přece vzbudí,
než dojedem na onen svět.