Pod mojí rukou chvěl se bílý život tvůj
a archa oltáře svá křídla tiše otvírala.
Na těle vyprahlém v bezmezné poušti odříkání
tají teď vločky polibků, jež tiše sypou se ve velkém chvatu.
Ti, kteří mají milost přímých cest, žádají od nás čistotu.
Je těžké ale žíti v celibátu,
je těžké stepní požár uhasit.
Snad ve změti objetí je možné ho zkonejšit.
Obě teď procházíme očistcem,
v něm probolíme navzájem
nedílnost svojich srdcí, svojich duší a nedílnost svých těl.
Ta rozhoří se jedním plamenem.
Na každém zastavení cesty křížové
padáme v prachu, padáme v blátu.
Kdo můžeš, tak hoď kamenem.
Je těžké žíti v celibátu.