Neříkám to proto, abych výsledky svých operací nějak chválil, ale jenom proto, abych formuloval to, že názory na výsledky operací mohou býti skutečně velmi rozličné. Zmíněný kongres v Londýně v podstatě již snahy o zákaz, zabránění, zabraňování v indikacích provádění sex-conversion operace prakticky vůbec nebral v úvahu. Pokud byl přímo otázán, např. mnou, považoval to, nějaké zakazování operativní léčby transsexualismu již za obsolentní. Sám jsem byl přítomen dvěma operacím v jednom operačním dnu a ptal jsem se všech, jak indikujícího, tak operujícího a neměli naprosto žádných problémů.

Je pochopitelné a já jsem nikdy neříkal, že jde o operace přeměny muže v ženu nebo naopak, vždycky, a je to v mé tištěné práci také výslovně uvedeno, je samozřejmé, že jde o vytvoření pokud možno, pokud to chirurgie může dosáhnout, co nejlepší napodobeniny pohlaví opačného směru. O přizpůsobení somatického rodu rodu psychickému. Rozhodně to není zamýšleno jako výkon zkomolující, jak bylo řečeno, ale jak jsem řekl, jako pomoc pacientovi v jeho snaze o seberealizaci v životě a společnosti.

I když jde tedy o vytvoření napodobeniny, to bylo opětovaně mnou zdůrazněno. Zdůvodnění tohoto přístupu, že jde o vytvoření napodobeniny, která umožní seberealizaci, byly podle posledních prací krásně tady dokumentovány přednáškou pana profesora Hynieho, že se pomalu začíná ukazovat, že jde vlastně o nemoc jako je nemoc každá jiná, že jde tedy ne o nemoc, o poruchu, jako je porucha každá jiná, tedy o poruchu ve fixaci, v diferenciaci sexuálních mozkových center.

A pakliže nejde žádným způsobem, konzervativní léčbou ovlivnit tato porušená, abych tak řekl, mozková centra, potom není důvodu, aby nebyla tady snaha ovlivnit tu složku somatickou. Samozřejmě, až lékařská věda dosáhne toho, aby tuto porušenou diferenciaci mozkových center dokázala ovlivnit, pak samozřejmě jakékoliv sex-conversion operace ztratí na svém významu.

Závěrem bych chtěl jenom říci k závěrečné formulaci uvedené přednášky, který se vyskytla již několikrát, že kdo operuje sex-conversion operace, dopustil se činu contra naturam atque bonos mores. Vzhledem k tomu, že tato formulace se může lehce stát záminkou k persekuci jiných lékařů, zejména chirurgů, nutno se zamyslit nad tím, je-li tato formulace skutečně vědeckým argumentem.

Já jsem hledal v literatuře, poněvadž jsem měl pocit, že tato formulace není nová, že byla opětovaně používána, hledal jsem ve světové literatuře, marně, musel jsem jít daleko do historie, kdo prvně pronesl tuto větu, byl to prosím Inocenc III., slavný ve 12. století, jeden z nejslavnějších inkvisitorů, který obzvláště trestal a pronásledoval lékaře, kteří se tehdy zabývali prvními pitvami. Odsuzoval je a rozsudek byl vždy odůvodněn slovy, že se dopustili činu contra naturam atque bonos mores.