Prim.MUDr. Richard Kluzák, Csc.
Já se především omlouvám tomuto váženému shromáždění, že jsem přišel, docela diskutuji a že jsem tedy přišel nepozván. Vzhledem k tomu, že byla diskutována moje práce, dalo se předpokládat, že k této diskuzi pozván budu, bohužel, nestalo se tak, proto prosím za prominutí, že jsem nepozván přišel. K příspěvku pana docenta já bych diskutoval, ke všem těm, k několika těm příspěvkům, protože opětovaně padla zmínka o případech operovaných u nás, a tyto jsem operoval já.

K poznámce pana docenta Neorala nejdříve jenom stručně, že hormonální terapie u zmíněného pacienta nebyla prováděna jenom po jeden měsíc, nýbrž po 4 roky celkem. Operace nebyla provedena po roce pozorování a hormonálního léčení, ale po 4 letech pozorování a hormonálního léčení – to jenom faktická připomínka.

K přednášce pana doktora Černého: je pravdou, že u operovaných transsexuálů je určité nebezpečí a domnívám se, že to je jediné nebezpečí, že tato osoba po operaci, zejména když je operace zdárná, může uvést druhou osobu v omyl, to znamená, že s ní může vstoupit do intimního nebo dokonce později i do manželského styku, aniž by té druhé osobě řekla o svém, vlastně o podstatě svého stavu. To je jistě jediné, jedno a velké nebezpečí a myslím, že jediné, které snad by se dalo likvidovat nějakým administrativním způsobem, třeba tak, že by transsexuál operovaný byl upozorněn důrazně, že před jakýmkoliv intimním, nebo zejména manželským svazkem musí druhou osobu informovat.

Ovšem, jinak lékařská věda v mnohém v podstatě relativně ohrožuje zdárný vývoj společnosti v zájmu léčeného individua. To není jenom u transsexuálů. Např. umělé přerušení těhotenství směřuje proti našemu ubohému populačnímu vývoji v zájmu individua. Nebo léčení rozštěpů a jiných těžkých vrozených vad v podstatě vnáší do populace daleko vyšší porušený genetický náboj, nežli tomu bylo bez léčení těchto jedinců. A přesto nikdo čistě z tohoto popudu, čistě z tohoto pohledu nepřijde vůbec na myšlenku, aby se těmto nemocným nepomáhalo, aby se tito nemocní odmítali.

A jak k tomu přijde žena, která si vezme výborně léčeného třeba pacienta s těžkým rozštěpem, jak k tomu přijde, když potom musí trpět strašlivou kalvárii utrpení se svým dítětem, které se jí narodí zase s rozštěpem. Čili takovýchto příkladů, kdy v zájmu individua se vlastně potenciálně poškozuje zájem společnosti, je nespočetně. To jistě, myslím, nemůže svědčit proti indikacím k operacím transsexualismu.