2. Resistence vůči terapeutickým (a jiným) intervencím
Zdá se, že v rezistenci vůči terapeutickým intervencím jsou si tyto diagnózy velmi podobné. Hlavní úsilí bylo soustředěno na snahy o změnu homosexuální orientace. V minulosti se sice objevilo několik metod, které si nárokovaly účinnost v těchto snahách, avšak jejich výsledky jsou dnes považovány za pochybné.

Nelze pochopitelně vyloučit, že v některých velmi specifických případech je taková změna možná. Řada autorit se však domnívá, že taková konverze je možná pouze u osob, které sice vykazovaly homosexuální chování, avšak jejich zaměření bylo primárně bisexuální.

Změna transsexuální identifikace je alespoň u "primárních transsexuálů" považována již několik desetiletí za nemožnou. Přesto se objevují izolované informace o takových konverzích, které bývají obvykle dosaženy behaviorální terapií či léčbou vírou. Klinické zkušenosti však jasně dokazují, že přinejmenším ve velké většině případů se jedná o celoživotní identifikaci, bez ohledu na fakt, že mnozí transsexuální lidé nikdy nepodstoupí SRS či ani hormonální léčbu.

V případě transvestitismu dvojí role a GID v dětství se jedná patrně o diagnózy s nejednotnou etiologií. Snahy o změnu transvestitního chování nejsou v klinické praxi příliš běžné. Naproti tomu úsilí o ovlivnění GID v dětství je již delší dobu předmětem diskusí. Ačkoliv v tomto směru neexistuje úplná shoda, zdá se, že zásahy snažící se o změnu GID chování u dětí jsou nejen málo účinné, ale především potenciálně poškozující.