3. Homosexualita a GID z hlediska psychopatologických klasifikací
Důvody, proč byla homosexualita vyňata z DSM a posléze z MKN 10, zatímco poruchy genderové identity v těchto klasifikacích zůstávají psychopatologií, jak se v této studii ukázalo, přímo nesouvisejí ani s otázkou etiologie ani s otázkou změnitelností těchto identit, jakkoliv předběžné zkoumání takové spojení naznačovalo. Přesto bylo nalezeno několik potenciálních vazeb vysvětlujících důležitost těchto témat v politických a medicínských debatách. Vzhledem k tomu, že v obou těchto směrech byly zjištěny jen malé rozdíly mezi homosexualitou a GID, nezdá se pravděpodobné, že by jejich zkoumání mohlo dát odpověď na otázku po dalším vývoji vztahu k GID jako psychopatologii či variantě normy.

Průzkum skutečností okolo vynětí homosexuality z DSM ukázal, že se jednalo do značné míry o politické rozhodnutí, které vycházelo jak z tlaku gay a lesbických organizací, tak ze snahy odborné veřejnosti distancovat se od předchozích pochybných praktik. Tím však nechci rozhodně říci, že by šlo o vpád politiky do království vědy. Naopak ovlivnění politickými, morálními či náboženskými postoji či předsudky bylo přítomno od samého počátku snah medicíny a vědy o popis homosexuálních lidí. LeVay (1996, s.230) v této souvislosti správně podotýká, že medicína není zdaleka jen věda. Věda by měla být neutrálním přístupem ke světu. Naproti tomu medicína je velmi praktická činnost, ve které je třeba neustále přijímat rozhodnutí koho, jak a zda vůbec léčit. Tato rozhodnutí budou vždy podmíněna etickými debatami na straně jedné a politickými a finančními tlaky na straně druhé.

Vynětí homosexuality z DSM a MKN je třeba považovat za krok, který byl těmito tlaky ovlivněn více než jiná podobná rozhodnutí. Nedomnívám se, že se v tomto stala chyba, co je a co není norma či patologie jistě bude dále předmětem různých sporů v psychologii, medicíně i ve společnosti, avšak fakt, že se medicína alespoň částečně distancovala na své účasti při represivních krocích proti homosexuálním lidem, považuji za pozitivní. Zdá se krajně nepravděpodobné, že by v nejbližších desetiletích mohlo něco na tomto rozhodnutí změnit. Politika a medicína respektive psychologie se však budou v otázce homosexuální orientace nepochybně stále střetávat, ať už v diskusích o rodičovských právech nebo při potírání homofobie ve zdravotnických a sociálních službách.