Z muže ženou se vším všudy

Absolutně otevřená výpověď člověka, který změní své pohlaví ve prospěch své duše.

Jmenuje se Vlasta. V občance má Kim a narodila se jako Vláďa, ale jmenuje se Vlasta. Je impozantně vysoká, mluví příjemným, znělým a hlubokým hlasem sebevědomého muže. Na fotce v její občance je vousatý hezký mladík. Na svých webových stránkách se sama označuje za transsexuální lesbickou feministku. Je v tom trochu nadsázky, ale zároveň to vyjadřuje její podstatu. S grácií ženy, jíž ve svém nitru je, kouří dámské cigarety i pánské doutníky, které v její ruce nepůsobí nijak nepatřičně. Když zafouká vítr a pramen vlasů z paruky jí vlétne do úst, roztomile se rozkašle.

Jsem zvyklý respektovat přání svých bližních, oslovuju je jak chtějí, neohrnuju nos nad jejich zvláštnostmi. Vlastě se takový přístup líbil a byla ochotna respektovat mou novinářskou potřebu vědět všechno. Jedinou mou otázku nenechala bez odpovědi. A ptal jsem se skutečně na všechno.

Fyziologicky jste stále ještě muž. Přejete si být oslovována jako žena. Respektuje to vaše okolí?
Lidé, kteří mě neznají se mnou často mluví v mužském rodě. Lidi z krámu, autoservisu, úřadu a podobně. Dělají to, i když já sama mluvím v ženském rodě. Možná to dělají naschvál, možná jim dělá potíže si to v hlavě rychle srovnat. Málokdy mě ale někdo naštve. Ovšem jsou dny kdy nemám náladu na jejich vyjevené pohledy a tehdy nasadím svoji nepřístupnou masku. Z reakcí lidí s nimiž jsem se později seznámila a oni mě potkali vím, že působím opravdu nepříjemně.

Máte k dispozici atributy úspěšného muže. Vysoká postava, silný hlas. Napadlo vás někdy být mužem?
Jistě. V době dospívání a socializace jsem byla mužem. Chovala jsem se tak a snažila se zapadnout do role, v níž jsem se narodila. Během puberty se ale člověku stane, že mu cvakne v hlavě a zjistí, že je něco jinak a začne hledat sám sebe. Jinak se z toho může i zbláznit.

Který rok byl rozhodující?
V patnácti jsem navštívila sexuologa, ale ten se mnou vlastně vůbec nebavil o pohlavní identitě a místo toho mi udělal "vyšetření” na sexuální orientaci, což jsou dvě naprosto diametrálně odlišné polohy osobnosti. V roli transvestity jsem začala procházet všechna stádia od občasného převlékání, až k rozhodnutí, že se svou schizofrenií skončím. Být ve dne za kravaťáka do práce a v noci za holku za zábavou už mě unavovalo. Spojila jsem svůj život, ulevilo se mi a teď očekávám jen pozitiva.

Co bylo před tím "cvaknutím v hlavě"?
Všímala jsem si své výjimečnosti od dětství a měla jsem v kolektivu spíš potíže, než že by se mi dařilo do něj zapadnout. Navíc jsem měla výborný prospěch a ještě k tomu problémy s epilepsií. Ale v patnácti jsem poprvé v televizi viděla pořad o poruše pohlavní identity, což mi otevřelo obzory. Pak mě doktor zklamal a psychicky odboural na pár let. Až s příchodem internetu jsem získávala další informace. Zjistila jsem, že je hodně lidí se stejným problémem a jde jen o to najít odvahu jít mezi ně.

Pomohlo vám setkání s dalšími transvestity?
Jistě. Každý měl jiný příběh a já konečně viděla, že v tom nejsem sama. V té době ještě nebyla má touha být ženou tak silná. Gradovalo to postupně podle toho, jak mi vyhovovala nebo nevyhovovala různá stádia mého vývoje. Jeden čas jsem měla ráda srazy v uzavřených klubech, ale pak mi to přestalo stačit. Začala jsem vyrážet večer ven na ulici a později i ve dne. Když jsem to později konzultovala se sexuoložkou Dr. Hankou Fifkovou, přišly jsme na to, že bylo dobře, když jsem našla sama sebe bez odborné pomoci. Trvalo mi to sice déle, ale mám teď o to víc jasno.

V čem?
Spousta translidí zahazuje svůj minulý život, jako by neexistoval. Např. pálí svoje fotky. Podle mě je to škoda. Můj život obohatila všechna stádia a nechci na ně zapomenout. Žila jsem do teď, žiji teď a budu žít i po operaci.

Vykročit ze svého stínu pro vás bylo asi těžší, než třeba pro gaye.
Tomu se říká coming out. Když gay odkryje svou skutečnou identitu, může to udělat jen před svými blízkými, ale když to udělám já, ženská v trafice to hned vidí. Určitě to máme těžší. Lidé na vás koukají jako na úchyla a je tu i vyšší riziko, že to s vámi nějaká vypitá hlava vyřídí a jejich ruční argumenty, budete jen těžko hledat proti argumenty.

Co se tedy začalo dít, když jste "vyrazila do ulic" i přes den jako žena?
V práci se mi podařilo zůstat. Byla jsem správce počítačové sítě jako muž a jsem jím i jako žena. Ale dopadlo to dobře jen díky osobním kvalitám lidí ve firmě. Sedla jsem si se svou fantastickou šéfovou a všechno jí řekla. Dokonce jí to dojalo. Ona pak obeznámila se situací všechny ostatní šéfy, protože jsme poměrně velká firma. Když se to dostalo ke generálnímu řediteli, řekl, že on sám s tím nemá nejmenší problém. Nakonec se rozeslala vnitřním mailem informace o jistých změnách. Někteří lidé mi přímo fandili, někteří nesouhlasili, jiným to bylo jedno. Vůbec jsem se ale nestala terčem posměchu nebo znevažování. Když jsem poprvé přišla do práce na krásno, měla jsem velké nervy, ale po nějakém týdnu, jsem se cítila ohromně.

Přišla jste o nějaké přátele?
Když jsem už před časem vstoupila do této malé komunity, začala jsem docela logicky odbourávat staré známosti, se kterými jsem si vlastně nemělo moc co říct. O žádné přátele jsem tedy nepřišla.

Je obecně známá věc, že v minoritních společenstvích, jako jsou gayové, transvestiti, transsexuálové, vládne docela otevřená atmosféra falše a pomluv.
Něco na tom je, ale nemyslím si, že by se to vymykalo takzvanému normálu. Člověka uspokojuje, že je mezi svými a s druhotnými problémy, jako jsou fámy, pomluvy a závist se docela snadno smíří. Snažím se být v této komunitě aktivní. Na listopad například připravujeme soutěž trans miss a trans men.

Dokážete se vypořádat s otevřeným humorem na svou adresu?
Jsem relativně flegmatický, možná až cynický člověk. Dokážu si sama ze sebe udělat srandu a když někdo otevřeně zažertuje, vůbec mi to nevadí. Jde o to, aby nešlo o vyloženě zlý vtip. Když si to tak vezmu, jediné místo, kde jsem zranitelná, jsou mé citové vztahy.

Jak je to u vás se sexuální orientací? Tělem jste muž, duší žena. Jste homosexuál a spíte s muži, nebo jste heterosexuální žena a spíte s muži?
Sexuální orientace a pohlavní identita jsou dvě různé roviny. Jestli se cítím být ženou, neznamená to automaticky, že jsem na chlapy. Jsem naopak na holky. Takže teď jsem z tělesného hlediska heterosexuální muž a po operaci budu lesbická žena.

Nepřivodí vaše proměna zklamání někomu z vašich blízkých?
Nyní řeším vztah se svou přítelkyní. Ona dopředu ví jak to bude pokračovat, že za rok půjdu na operaci, kde mi ufiknou to co prostě nechci. Nemyslím si, že by nás čekaly v tomto směru velké problémy, ty mohou přijít úplně od jinud. Ovšem do budoucna, pokud si budu vybírat partnerku, předpokládám, že pro mě nastanou potíže při výběru. Lesbická komunita je samozřejmě menší než heterosexuální a já si budu vybírat v té lesbické.

Jak to tedy je? V současné době vás ženy uspokojují jako muže?
Ne. Jako ženu.

Takže neprovozujete klasický pohlavní styk?
Ne. Jistě, vyzkoušela jsem ho a má něco do sebe. Ale v tuhle chvíli začíná působit hormonová terapie a já už mám i problémy technického rázu. Mám například psychický blok, který mi znesnadňuje erekci. Prostě to není jako dřív a já si užívám jinak. Myslím, že je to hodnotnější prožitek.

Heterosexuální muži často závidí ženám prožitky při jejich orgasmu. Ten náš je přeci jen nárazový a odezní velmi rychle. Očekáváte od operace i změny v tomto smyslu?
Určitě. Mě nic cizího není cizí. V mém případě nadělil pánbůh deviace plnými hrstmi, takže jsem zkoušela všechny možné varianty vztahů a vím, jak mě dokázaly uspokojit. Jsem si jistá, že od lesbického vztahu získám to nejlepší.

Co se operací změní?
Je to komplikovaná záležitost. Přijdu o varlata, vyndají se topořící tělíska a ze zbytku mi vytvoří vagínu. Ta ovšem nebude plně funkční. Ke klasickému sexu bych musela například používat lubrikanty. Zůstanou mi ale erotogenní zóny díky zachování nervových zakončení.

Nebojíte se?
Operace byl můj Damoklův meč. Bála jsem se bolesti i možných zdravotních komplikací a bojím se stále. Ale je to moje jediná cesta, pokud nechci skončit na psychiatrii. Budu ráda, až to přijde, i když s tím budou spojeny bolesti a dlouhá rekonvalescence. Jsem připravena svěřit se do rukou lékařů a dál si s tím už hlavu nelámu. Vlastně se těším. Vím, že drtivá většina lidí, kteří se odhodlali, jsou psychicky mnohem vyrovnanější.

Kolik celá proměna stojí?
Nic. Jsme docela pokrokový stát a všechno hradí pojišťovna. I na hormony mi připlácejí. Transsexualita je lékařská diagnóza a lidé, kteří jsou jí v uvozovkách postiženi, skutečně potřebují pomoct.

Jak se změní vaše identita jako občana?
Teď mám v papírech neutrální jméno Kim Nomenů, protože mi Vlastu na matrice neuznali. Až se stanu zcela ženou, budu Vlasta Nomenů. Po změně pohlaví mi změní i rodné číslo, rodný list, s tím občanku, řidičák a dokonce si mohu změnit i různá vysvědčení a další věci. Sama si asi změním jen maturitní vysvědčení, protože ho případně budu potřebovat, ale klukovská víza ze základky si nechám. Proč ne?

Nepřepadnou vás, až budete ženou, mateřské pudy?
Nemyslím si to. Můj styl života je diametrálně odlišný od toho, co je považováno za normální a skutečně by se asi neslučoval s rodičovskou úlohou. Nevidím prostě smysl života ve vychovávání potomků.

Jak vůbec přijala změnu vaší identity rodina?
Naši spolu nežijí a otce málem odvezli, když se to zprostředkovaně dozvěděl. Řekl, že mě takhle vidět nechce. Naše vztahy byly na hranici napětí už předtím a mým coming outem se za tuto hranici dostaly. Pokud otec nezmění přístup, tak nejenže ztratil syna, ale ztratí i dceru. U mamči a u bráchy je to otázka času. Problém, který jsem já měla deset let, teď mají oni. Ale oni se s tím určitě srovnají. Máme se totiž rádi a na tom podstatném se nic nezměnilo.

V čem je vlastně lepší být ženou?
Těžko říct. Já žiju a cítím jako žena. Když se podívám kolem sebe ženské postavení v této společnosti je tragédie. Ať už se jedná o možnost získání pozice nebo platového ohodnocení. Já vnímám diskriminaci velice intenzivně už proto, že jsem byla dost dlouho muž. V partnerských vztazích jsem vždy hledala holky se sebevědomím, žádné ušlápnuté puťky, které budou doma u sporáku. A právě stav myšlení společnosti dělá z většiny našich žen partnerky v submisivním postavení. Ony samy to tak přijali ve své rodině, kde je stále muž dominantní řídící osobou. Já ale v žádném případě submisivní ženou nejsem a nikdy nebudu.

Pocítila jste na sobě hormonální léčbu i jinak než komplikacemi s erekcí?
Nic moc výrazného na sobě nepozoruju, ale to by museli posoudit lidé kolem mě, kteří to semnou procházejí. Citově mi sice začíná trošku překlapávat, ale není to nijak drastické. Prsa mám stále ještě vycpaná, i když mi začalo něco málo nabíhat. Já ale nechci mít žádné lentilky. Chci mít pořádná prsa a pokud to nezvládnou samy hormony, půjdu na plastiku.