Sexualita - věc domluvy

Sociolog Martin Fafejta rád prolamuje zažité představy

Olomoucký sociolog střední generace Martin Fafejta si ve své knize Úvod do sociologie pohlaví a sexuality zvolil jeden způsob pohledu na toto téma: sociální konstruktivismus. Jak tomu má rozumět čtenář nezběhlý v sociálně vědní terminologii?

Sociální konstruktivismus je způsob uvažování spojený s autory Peterem L. Bergerem a Thomasem Luckmannem; jejich proslulá kniha Sociální konstrukce reality vyšla česky před šesti lety v brněnském Centru pro studium demokracie a kultury. Jde přibližně o to, že mnoho věcí, které považujeme za pevně dané, jsou konstrukce (konstrukty) naší mysli. Například stát nemá stejný způsob existence jako třeba kámen. Je sice pravda, že pokud by člověk stát úplně ignoroval, brzo by se o jeho existenci přesvědčil, platí však i to, že pokud dostatečné množství lidí dojde k názoru, že dotyčný stát už neexistuje, ten zmizí. Člověk vytváří společnost a společnost zpětně vytváří člověka.

Co je vlastně přirozené?

Fafejta tedy sociální konstruktivismus aplikoval na lidskou sexualitu: jde o přístup docela vhodný, neboť řada pojmů týkajících se sexu jsou právě konstrukty. Klasickým příkladem je homosexualita: jako pojem existuje od konce 19. století; předtím společnost znala jen "neřest", později toto chování považovala za nemoc a úchylku - a teprve pak vzniklo pojetí homosexuality jako orientace. Něco podobného můžeme vidět na pojmu "domácí násilí": muži tloukli ženy doma odjakživa, ale teprve současnost vytvořila pojem, který implikuje vážnost, nemorálnost a protiprávnost takového bití. Autor uvádí, že v našem prostředí by chrámová prostituce (jak byla známa v Mezopotámii) vyvolala pobouření, zatímco chrámové popíjení alkoholu (přijímání z kalicha) je v západním křesťanství běžné.

Ale zpět k sexu. Fafejtova kniha se tedy snaží ukázat, jak mnohé z toho, co považujeme za přirozené, je ve skutečnosti kulturně podmíněné, přičemž v celé knize důsledně pracuje s obtížně přeložitelným pojmem gender. Pohlavní orgány odkazují k pohlaví v biologickém slova smyslu, gender označuje souhrn sociálně připsaných vlastností. Například: ženy se nezajímají o fotbal a jako sekretářky neradí svým šéfům, kdežto muži spolu nechodí na kafíčko do cukrárny a jako asistenti si mohou dovolit do toho šéfovi promluvit.

Pro Fafejtu jsou vděčným polem k prolamování zažitých obrazů hraniční případy. Nejvíce je konstruovanost genderu patrná na příkladu intersexuálů, lidí, u kterých není zřejmé, zda se biologicky narodili jako muži nebo ženy, poněvadž mají smíšené vnější pohlavní znaky (dříve se používal termín hermafrodit). I v případech, kdy takový jedinec není nijak ohrožen na životě a na zdraví, považuje společnost (zastoupená lékaři) za "přirozené", že přírodu je nutno operativním zásahem "poopravit".

Dalším případem jsou transgenderové. U nich není o pohlaví pochyb, jenže máme muže, kteří se cítí jako ženy uvězněné v mužském těle, a naopak. Když jim je operativně změněno pohlaví, často se promění i vztah okolí k nim; například v práci se s "novým" kolegou/ kolegyní zaměstnanci přestávají bavit o politice, "protože to ženy nezajímá".

Drobná úvaha o úvodu

Autor takto prochází další oblasti, kupříkladu homosexualitu, rozdíl mezi sexuální vědou a uměním erotiky, dobová i současná mínění o aktivní a pasivní roli mužů a žen při sexu. Šlo by vést debatu o tom, zda Fafejta činí správně, když používá výraz lesba místo lesbička, či zda psát heterosexualismus (jako autor) nebo heterosexismus, ale to jsou detaily.

Speciální poznámku však vyžaduje titul knihy: Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Sociální konstruktivismus je pouze jedním, byť vhodným nástrojem analýzy problému. K sociologii sexuality však patří další velké pole pro průzkum, například role některých institucí. Sociologie se přece nezabývá jen tím, jak se konstruuje "role prostitutky", ale máme tu organizovanou prostituci na národní i mezinárodní úrovni. O té zase nelze mluvit bez zmínky o organizovaném zločinu.

Tématem nejen na samostatnou kapitolu, ale i na knihu by byl erotický a pornografický průmysl. Vděčným tématem by mohl být "genderový průmysl" (se všemi jeho institucemi, časopisy, konferencemi), v němž mnoho lidí nachází uplatnění a obživu právě vytvářením nových konstruktů. A to nemluvíme o tom, co si o pohlaví a sexu myslí třeba marxisté a neomarxisté. To vše by v "úvodu" mělo být alespoň naznačeno.

Ale v širším slova smyslu je úvod úvodem právě proto, že v něm není všechno. Takto viděno, je Fafejtova publikace inspirujícím sociologickým startem do vesmíru lidské sexuality.

Autor je sociolog, spisovatel a publicista