Transsexualita

Pohlaví člověka nezávisí jen na primárních (vagína, varlata, …) a sekundárních (ňadra, růst vousů, …) pohlavních znacích, ale taktéž na sexuální roli, kterou člověk získá výchovou v ranném dětství přibližně do 18. měsíce věku. Jsou lidé, jejichž sexuální role neodpovídá jejich biologické skutečnosti: muži, kteří se cítí jako ženy a ženy, které se považují za muže.

Podle některých odhadů připadá na 45 000 „normálních“ lidí jeden transsexuál. Ve skutečnosti však bude tento poměr podstatně větší, například v Německu se počet transsexuálů pohybuje kolem 150 000 jedinců. Většina transsexuálů žije velice nenápadně, média však stále znovu informují o zdánlivě senzačních případech, což na transexualitu vrhá stín jakési kuriozity. Tak například před jistým časem americký list New York Times přinesl zprávu o 33letém katolickém knězi Dennisu Brennanovi, který se vzdal svého úřadu a nechal si operativně změnit pohlaví.

Transsexuálové se v dětství a ještě silněji v pubertě cítí nejistě a prožívají období plné obav, protože nevědí, co se s nimi děje a na své otázky nenalézají uspokojující odpovědi. Příčiny transsexuality dosud nejsou dostatečně probádány. Mnozí vědci považují za rozhodující jak biologické, tak i sociální faktory. Teprve před nedávnem informovali holandští vědci o svém objevu, podle něhož o sexuální roli rozhoduje drobná nervová uzlina v mozku. Bohužel se zatím ještě neví, zda je tato nervová uzlina příčinou, nebo jen následkem jevu.

V některých severoamerických indiánských kmenech bylo mužům dovoleno alespoň z vnějšku změnit své pohlaví. Nosili ženské oblečení, „vdávali“ se za slavné válečníky, jako šamanové požívali u svých kmenů velkou vážnost a byla jim přisuzována magická moc. V mnoha kulturách, také v křesťanských, je však tolerance k transvestitům a transexuálům dodnes velmi nízká.

Změna pohlaví

Vědci se dlouho pokoušeli transsexuály pomocí elektrošoků nebo psychologických terapií „vyléčit“, avšak bez úspěchu. Jediným opravdu smysluplným řešením se tak jeví operativní změna pohlaví. První pokusné operace byly provedeny teprve až na nátlak postižených jedinců ve dvacátých a třicátých letech minulého století v Berlíně.

Světovou senzaci však vzbudila až přeměna pohlaví jednoho amerického vojáka v Dánsku v roce 1953. Dnes už existuje velké množství specializovaných klinik. Například v USA se nechalo přeoperovat několik tisícovek mužů a žen. V průměru se nechává operovat více mužů než žen. Změna pohlaví je proces, který probíhá několik let.

Vše začíná důkladným pohovorem pacienta s lékaři a psychoterapeuty, který má všechny zúčastněné ujistit, že postižený jedinec opravdu velmi trpí momentálním stavem a že si je dobře vědom nezvratnosti chirurgického zákroku. Po delší fázi, kdy jsou injekcemi podávány ženské, resp. mužské pohlavní hormony, následuje vlastní medicínský zákrok, při kterém jsou ženám odebrána ňadra a přišit z vlastní kůže a svalů vytvořený penis. U mužů se odstraní penis a implantuje umělá vagína. Takový chirurgický zákrok stojí okolo 25 000 až 40 000 euro. Po operaci by většinou měly následovat i právní kroky — nové pohlaví musí být úředně ohlášeno.

Případ Bruce - Brenda - David

Následky změny pohlaví jsou pro postižené většinou pozitivní. Že tomu tak nemusí být pokaždé, svědčí tragický případ, o kterém referoval na jaře roku 2000 časopis Spiegel. Bruce se narodil v kanadském Winnipegu jako jednovaječné dvojče s malým, ale nepříliš závažným handicapem — zúžením předkožky. Rutinní lékařský zákrok však skončil katastrofou. K obřízce použitý elektrický nástroj měl defekt, následkem čehož byl penis zcela spálen. Poškození sice nebylo smrtelné, ale chlapci chybělo to, co pro jeho mužskou identitu a pozdější sexuální naplnění bylo naprosto nenahraditelné — penis.

Na radu jednoho vědce se rodiče postiženého chlapce rozhodli k neobvyklému kroku. Protože byli ujištěni, že teprve ve věku 12—18 měsíců se rozhoduje o tom, zda se jedinec cítí jako muž nebo žena, dostal Bruce umělou vagínu a byl vychováván jako děvče. Příroda však byla tvrdohlavá. Po celá léta se Brenda (Bruce) nemohla smířit se svým pohlavím. Hrála si raději s hračkami pro chlapce a s oblibou se bila s vrstevníky. Hlavně se však ve svém těle necítila dobře, bála se svých pocitů a později v pubertě i zjevně neobvyklých sexuálních potřeb.

Teprve ve 14 letech se dozvěděla pravdu. Byl to pro ni šok, ale zároveň dle vlastních slov také „vysvobození“. Konečně věděl/a, co se ve skutečnosti stalo a z čeho pramenily znepokojivé pocity. Pro Brendu již nebylo co řešit — své umělé pohlaví už nechtěla a z Brendy se stal David. V 18 letech dostal bolestné 170 000 dolarů za „zničení“ penisu. O čtyři roky později podstoupil 13tihodinovou operaci, při níž obdržel do jisté míry funkční umělý penis. O několik let později se dokonce oženil a stal otcem, to když vyženil tři děti. Poté, co byl jeho případ zveřejněn, vystoupil hrdě v jedné talk show, kde všem vzkázal: „Není to penis, co dělá muže mužem.“

Slovníček závěrem

transvestita — člověk, který má potřebu přejímat roli opačného pohlaví, zároveň však akceptuje své vlastní skutečné pohlaví

transsexuál — člověk, který cítí potřebu přejmout roli opačného pohlaví, a to i fyzicky

transident — přesnější vědecké označení pro transsexuála, protože transsexuál může být heterosexuálního jakož i homosexuálního zaměření: transsexuální žena může být například lesbicky orientovaná.