Svět viděný internetem 29. února 2004

Ve Spojených státech se stále častěji rodí děti s nepřesně vymezeným pohlavím, píše server amerického týdeníku Time. Dokonce dochází i k případům, že lékař při porodu šťastné matce nedokáže říct, jestli má chlapečka, nebo holčičku. V odborném jazyce se těmto dětem říká "intersexuální".

Takové dítě má třeba zakrslé mužské pohlavní znaky, ale ženské chromozomy, a někdy může mít dokonce i nevyvinuté vaječníky. Vědci přesně nevědí, jak ke zplození hermafrodita vlastně dojde. Je však docela možné, že v děloze jsou oplodněna dvě vajíčka, která se pak nevyvíjejí jako dvojčata, ale splynou v jedno embryo. K tomuto jevu může zavdat příčinu až 30 různých genetických a hormonálních podmínek a předpokladů.

Podle odhadů z roku 2000 představují podobné případy ve Spojených státech až dvě procenta novorozených dětí. Většina těchto jedinců však prožije život, aniž by tušila složitost své podstaty.

Lékaři dlouhá léta soudili, že nejlepším řešením pro intersexuálního novorozence je co nejrychlejší operace pohlavních orgánů. V praxi to častěji znamenalo proměnu v holčičku, neboť je to z chirurgického hlediska jednodušší. Cílem včasného zákroku bylo co nejvíc zkrátit dobu, po kterou by dítě muselo žít s nestandardním tělem. V poslední době je však tento přístup stále častěji zpochybňován.

Z anonymity vystupují různí dospělí intersexuálové a hovoří o svých pocitech a zkušenostech i o škodlivých účincích chirurgického zákroku v raném dětství. Někteří si stěžují, že jim lékaři přiřkli špatné pohlaví. Začíná být jasné, že chirurgický zákrok může nežádoucím způsobem narušit schopnost určit si vlastní sexuální orientaci.

Americká pediatrická akademie proto začíná tuto praxi přehodnocovat a provádí řadu studií o účincích chirurgického zákroku z emocionálního, psychologického i sexuálního pohledu. Podle nejnovějšího názoru lze operaci odložit až do dob puberty anebo na ještě později, kdy se už dítě může aktivně podílet na rozhodování a kdy bývá jistota, že zvolené pohlaví vyhovuje jeho subjektivnímu vnímání. Je zde však ještě jeden aspekt, pokračuje Time.

Navzdory mnoha změnám v roli pohlaví v posledních desetiletích se společnost stále upíná k přesvědčení, že pohlaví existují jen dvě. Je tedy spěch, s jakým lékaři intersexuální děti operují, záležitostí lékařské nezbytnosti, anebo společenského předsudku, který v lékařích i rodičích vyvolává nepříjemné pocity z nestandardních pohlavních orgánů? Podobné otázky kladou intersexuálové stále častěji. Podle některých lékaři chirurgicky řeší něco, co je ve skutečnosti problémem společenským a co souvisí se strachem z odlišnosti.

Psychologové zase namítají, že určení pohlavní je nutné do dvou až tří let, než dítě začne porovnávat svůj vzhled s jinými dětmi. Když zjistí, že je jiné, může utrpět psychickou újmu, tvrdí psychologové. A tak vědci nyní uprostřed množství rozporuplných argumentů doufají, že jim modernější a důkladnější testy a studie umožní volit v této otázce vhodnější a správnější rozhodnutí.

Nejnovější výzkumy genetiky pohlavního vývoje například ukazují, že několik genů ovlivňujících pohlaví se v chromozomech X a Y vůbec nevyskytují. To by pak znamenalo, že kořeny pohlavní totožnosti jsou mnohem složitější, než bylo doposud známo, uzavírá Time.
(..)