Pohlaví, gender a společnost

V roce 2000 vyšla konečně v češtině kniha Ann Oakleyové „Pohlaví, gender a společnost“, která se již od svého prvního vydání v roce 1972 stala klasikou ve svém oboru. Autorka se ve svém textu snažila podat velmi otevřený a informovaný pohled na problematiku vztahu genderu a biologického pohlaví. Od doby svého vzniku však tato práce značně zastarala, takže český čtenář k ní musí přistupovat s jistou opatrností.

Ann Oakleyová se pokusila shrnout veškeré vědecké informace o rozdílech mezi ženami a muži a jejich původu, čímž na sebe vzala velmi obtížný úkol. Její text obsahuje odkazy na velké množství výzkumů zejména z oblasti biologie, psychologie, sociologie a kulturní antropologie, což však může u méně zainteresovaného čtenáře vést k jistému zahlcení dílčími informacemi. Daleko větším problémem je však to, že se jedná mnohdy o výzkumy a teorie, které již byly překonány či zcela vyvráceny.

Autorka sama v duchu potřeb doby klade důraz zejména na sociální faktory utvářející rozdíly mezi ženami a muži, zatímco mnohdy běžně předpokládanou převahu biologických faktorů zpochybňuje, ačkoliv se sama vyhýbá generalizujícím soudům v tomto směru. Přesto považuji za nutné připomenout, že vztah mezi společností a biologií je v této oblasti mnohem více spletitý, než si většina z nás včetně mnoha autorů textů na toto téma dovede představit.

Nejvíce zklamaní budou asi čtenáři z GLBT komunity, neboť jejich záležitostem je věnováno jen málo prostoru (s.89-94, s.121-130), který je navíc využit značně nepřínosným způsobem. Autorka totiž používá homosexuální a transsexuální lidi zejména jako ilustrace teorií o osvojování genderové a sexuální identity. V této oblasti vychází z prací Johna Moneyho a Roberta Stollera, které snad nejvíce z celé publikace zastaraly, a proto bude tyto pasáže číst současný čtenář se značnými rozpaky.

Ann Oakleyové se podařilo napsat knihu, která podněcuje k přemýšlení a nesnaží se nabízet jednoduchá řešení. Není samozřejmě vinou autorky, že se její práce objevila v češtině až se zpožděním téměř tří desítek let, avšak její text nelze již považovat za platné uvedení do problematiky, byť vykazuje méně jednostrannosti než některé pozdější publikace. Vzhledem k nedostatku literatury v češtině se jedná o velmi cenný informační zdroj, avšak čtenáři musí s ním pracovat velmi opatrně a pokud možno jej konfrontovat i se současnými prameny.